Šumperk vždy byl tak trochu mimo hlavní komunikační linie. To mu někdy pomohlo vyhnout se válečnému běsnění, zároveň se mu vyhýbaly i okamžiky významné pro dějiny země.
„Šumperský sněm“ nebývá historiky jako sněm nikde uváděn, maximálně jako jednání. Většinou se historici spokojí s jednořádkovým popisem, řada jinak podrobných publikací, zabývajících se dějinami Moravy a Slezska akci vůbec nezmiňuje. Není divu.
Jednání hostil bezohledný a krutý Jiří Tunkl
Po smrti Matyáše Korvína probíhala ve vedlejších zemích koruny České celá řada jednání o dalším státoprávním uspořádání. Na tom šumperském nebyli přítomni nejvyšší představitelé slezských zemí, ale jen jejich zmocněnci. A hlavně, nic se nedohodlo. Těžko tedy události, na níž se nic nestane, přisuzovat dějinný význam.
Paradoxní také je, že hostitelem jednání byl Jiří Tunkl z Brníčka. Tehdejší majitel šumperského zámku i města samotného byl velmi vlivným mužem, mužem činorodým, za nímž stojí řada podnikatelských úspěchů, především v oblasti rybníkářství. A také mužem bezohledným a bezskrupulózním, který vedl nesčetné soudní spory a pod hrozbou násilí své poddané, včetně obyvatel Šumperka, drsně dřel z kůže.
Do dějin vešla jiná šumperská událost
Jeho krutovláda skončila v roce 1494, tedy čtyři roky po jednání tím, že šumperští měšťané jej napadli. A až tento moment je opravdu tím, kterým se Šumperk poprvé významně zapisuje do dějin českých zemí. Šlo totiž o první podobný akt, kdy se na Moravě poddaní tak ostře vymezili vůči svému pánovi a dotáhli to až k fatálnímu vyvrcholení. O této události referuje jako první Viktorín Kornel ze Všehrd - "pána svého, jsou porazili, zranili a skoro zabili, takže jest od toho zbití nevstávaje, umřel". Popsána je, narozdíl od „šumperského sněmu“ i u Františka Palackého v Dějinách národa českého. Mírný problém tkví v tom, že Kornel ze Všehrd čin místo šumperských připsal obyvatelům Zábřehu. A tak to převzal i Palacký. Historická bádání však již potvrdila, že šlo o dílo šumperských měšťanů.
Je tedy ironiíí, že každoročně v Šumperku slavíme nevýznamné setkání, pořádané mužem, kterého obyvatelé města z duše nenáviděli.
Důležité datum je 23.dubna 1562
Mám-li jmenovat datum, které by Šumperk měl slavit, pak je to datum 23.dubna 1562. To je totiž datum, kdy Šumperané završili dlouhé úsilí a vzali svůj osud do vlastních rukou.
Chování Tunkla z Brníčka totiž nebylo až tak výjimečné. Nevýhodou zeměpanských sídel bylo, že s nimi šlechta mohla svévolně nakládat. Pokud majitel panství potřeboval peníze na tehdejší nákladný život šlechty, hotovost si opatřoval například tím, že město zastavil – dal do užívání jinému šlechtici. Ten sídlo nijak nerozvíjel, snažil se z něho vytěžit maximum. Svévolně navyšoval robotní povinnosti nebo porušoval práva měšťanů. Závazky často zůstávaly nesplacené, města tak putovala od jednoho majitele k druhému a jen málokterý šlechtic se k měšťanům choval zodpovědně. A pokud došlo k soudnímu sporu mezi měšťany a šlechtou, soudy většnou stranily šlechtě.
V 16.století Šumperanům s danou praxí došla trpělivost a odhodlali se k velmi revolučnímu kroku. Vybrali mezi sebou peníze a po dlouhých jednáních sami svoje město vykoupili z majetku Žerotínů. Město se tak stalo přímým majetkem panovníka, císaře římského a krále českého Ferdinanda I. Stalo se komorním městem.
Ferdinand byl samozřejmě takovým nenadále nabytým majetkem potěšen, delegaci měšťanů přijal s poctami.
23.dubna 1562 tedy císař Ferdinand I. přijímá město Šumperk, které se vykoupilo z poddanství, do královské komory a slibuje, že ho nikdy neprodá ani nezastaví. Na prosby Šumperských obnovuje dva výroční jarmarky na den Božího Těla a na den sv. Havla a uděluje městu právo konání třetího osmidenního jarmarku na svátek Obrácení sv. Pavla na víru. Současně uděluje městu právo pečetit červeným voskem a nový znak, který je popsán a vymalován. Znak města Šumperka zdobí dvě výrazná písmena F podle jména panovníka Ferdinanda I.
Tato listina se dodnes nachází v šumperském archívu.
O AUTOROVI ČLÁNKU
Radovan Auer je ředitelem Světa knihy - největšího knižního veletrhu a literárního festivalu v České republice. Dříve působil jako filmový producent, stojí například za kultovní komedií Samotáři.
Ve volném čase se dlouhodobě amatérsky věnuje historii Šumperska a Jesenicka. Je iniciátorem prvního českého vydání Dějin města Šumperka Franze Harrera, což se mu v loňském roce po tříletém úsílí se Šumperským okrašlovacím spolkem podařilo. Pro Rej.cz připravil na letošní rok seriál článků z historie Jeseníků a Šumperska, a to jak dříve publikovaných, doplněných o nové informace, tak zcela nových.
Knihu Dějiny města Šumperka Franze Harrera si můžete objednat zde.
DALŠÍ ČLÁNKY O NAŠÍ HISTORII:
HISTORIE: Afrodita, opera šumperská
HISTORIE: Generál Karel Lukas. Hrdina, zavražděný kvůli automobilu (2. díl)
HISTORIE: Generál Karel Lukas. Hrdina, zavražděný kvůli automobilu (1. díl)
HISTORIE: Jak kýchá slon? Příběh Oskara Gutwinskeho (2. díl)
HISTORIE: Jak kýchá slon? Příběh Oskara Gutwinskeho (1. díl)
HISTORIE: Fascinující příběh likéru Praděd, který kdysi pobláznil celý svět (2. část - i s receptem)
HISTORIE: Fascinující příběh likéru Praděd, který kdysi pobláznil celý svět (1. díl)
HISTORIE: Trable senátora Oberleithnera
HISTORIE: Šumperské nádraží stojí v Przemyśli. Podle Poláků jde o nejkrásnější nádraží v zemi