Britové jsou k přímému zapojení zahraničních jednotek do bojů zatím rezervovaní, argumentují mimo jiné tím, že jim chybí znalost britského vedení boje, taktiky. Vyšleme k vašim bojujícím jednotkám své pozorovatele, kontrují Češi.
Pouštní krysa v Africe
A tak se Karel Lukas spolu s Pravoslavem Řídkým vydávají v červnu 1942 do Severní Afriky, aby viděli na vlastní oči souboj britských jednotek s generálem Rommelem, liškou pouště. Účastní se i legendární bitvy u El Alameinu. Pozorovatelská mise není pasívní rolí, oba Češi se přímo účastní bojů. Lukas je u Derny zraněn, Pravoslav Řídký nalézá v dunách Sahary svou smrt. Po návratu z nemocnice je Lukas přidělen k 7. obrněné divizi, slavným „pouštním krysám“. V Africe je dobojováno, „pouštní krysy“ se připravují na vylodění u Salerna v Itálii. Tři měsíce se s nimi ještě Lukas probíjí jižní Itálií, avšak poté, co jsou krysy z první linie staženy, aby si odpočaly, jeho další mise po roce a půl končí.
Na začátku roku 1944 se vrací do Londýna, kde už pro něj má prezident Beneš nový úkol.
Diplomat za oceánem
Na řadě je mise za velkou louží. Lukas je jmenován vojenským atašé v USA. V této napůl zpravodajské a napůl diplomatické funkci Lukas vydrží až do roku 1947, přestože již v té době probíhá naplno snaha komunistů ovládnout československé ozbrojené složky a „Benešův Lukas“ v tak důležité funkci samozřejmě vadí.
V USA i Kanadě se Lukas intenzívně věnuje práci s krajany. Mimo jiné zde organizuje finanční a materiální sbírky na pomoc válkou postiženému Zábřežsku. To je ostatně jeden z hlavních důvodů, proč se Zábřeh již v roce 1946 rozhoduje Lukasovi udělit čestné občanství.
Do vlasti se čerstvý padesátník vrací v roce 1947. Po dlouhých osmi letech si s sebou kromě zážitků a obrovských zkušeností přiváží také vlastní uměleckou sbírku a na svou dobu luxusní automobil značky Packard. Sbírku věnuje městu Zábřeh při příležitosti jmenování čestným občanem v listopadu 1947. Automobil zřejmě zpečetí o pár měsíců později jeho osud.
Zavražděn komunisty
Je dostatečně známo, jak komunisté naložili s vojáky ze západní fronty po svém definitivním nástupu k moci v roce 1948... Lukas nebyl vyjímkou. V armádě je postupně z generálního štábu odsouván do podřadných pozic, a tak na vlastní žádost ještě v roce 1948 odchází do výslužby. 29.března 1949 je zatčen. Pod názvem Truhlář a spol. se chystá jeden z mnoha vykonstruovaných monstrprocesů proti nepřátelům republiky, jeho hlavní postavou má být právě plukovník Lukas.
Na začátku května je Karel Lukas z výslechu, který s nim vede vyšetřovatel Bělecký, na celu přinesen. Má strhané nehty na nohou i na rukou, nesčetné podlitiny a krvavé šrámy po celém těle. Otevřelo se mu zranění z války. Je ponechán bez základního ošetření, i když je jasné, že má řadu vnitřních zranění. 19. května ráno Karel Lukas umírá. Zfalšovaný pitevní protokol podepisuje MUDr. Hájek, který o rok dříve „zkoumal“ mrtvolu Jana Masaryka.
Již krátce po Lukasově zatčení proběhlo v jeho bytě, samozřejmě bez jakéhokoliv právního podkladu, rabování. Vědělo se, že si z USA dovezl cigarety, alkohol, dolary. Tajní policisté se do jeho bytu opakovaně vrací, nejspíše přímo u něho doma také organizují večírky. Okamžitě také mizí Lukasův automobil. Ten se nepodařilo nikdy vypátrat, byť v něm byli opakovaně spatřeni různí komunističtí pohlaváři. Americké auto bylo v ulicích Prahy na konci 40. let poměrně výrazné. Právě automobil a Lukasův majetek způsobil, že Lukas byl zatčen mezi prvními a že bylo žádoucí, aby se již z vazby nevrátil.
Happy end (?)
V roce 1990 jmenuje prezident Václav Havel Karla Lukase generálmajorem in memoriam.
Jednu zářijovou sobotu v roce 2020 se celé Brníčko schází v sále tamního kulturáčku. Je vybydlený, vchodové dveře jsou ohořelé. Přesto je tu prakticky každý, rodiny s dětmi, senioři, hasiči, fotbalisté i omladina. Většina z více než čtyř set účastníků je tu, aby vzdala hold památce svého slavného rodáka. Na předpremiéru dokumentu o Karlu Lukasovi přijel navíc osobně jeho autor, vojenský historik Eduard Stehlík. Poněkud upozaděna tak zůstává prezentace projektu rekonstrukce samotného kulturáčku, na kterou se obci ve spolupráci s MAS Horní Pomoraví podařilo získat dotaci. Nyní ruina, ale již za pár let se znovu stane středobodem života v obci.
Onen kulturní dům je bývalá Lukasova restaurace, místo, kam se před 124 lety narodil generál Karel Lukas.
Pozn. autora: Příběh Karla Lukase jsem zpracoval především na základě publikační činnosti vojenského historika Eduarda Stehlíka a knihy Jiřího Friedla, která vyšla v nakladatelství Veduta Štíty.
1. díl historického článku najdete ZDE.
Hrdinství Karla Lukase si obyvatelé našeho regionu připomínají dodnes.
O AUTOROVI ČLÁNKU
Radovan Auer je ředitelem Světa knihy - největšího knižního veletrhu a literárního festivalu v České republice. Dříve působil jako filmový producent, stojí například za kultovní komedií Samotáři.
Ve volném čase se dlouhodobě amatérsky věnuje historii Šumperka a okolí. Je iniciátorem prvního českého vydání Dějin města Šumperka Franze Harrera, což se mu v loňském roce po tříletém úsílí se Šumperským okrašlovacím spolkem podařilo. Pro Rej.cz připravil na letošní rok seriál článků z historie města, a to jak dříve publikovaných, doplněných o nové informace, tak zcela nových.
Knihu Dějiny města Šumperka Franze Harrera si můžete objednat zde.
Karel Lukas v USA.
Karel Lukas byl v roce 1947 v americkém Pentagonu vyznamenán řádem Legion of Merit.
Americké auto Karla Lukase bylo v ulicích Prahy na konci 40.let poměrně výrazné.
Karel Lukas a štábní kapitán Pravoslav Řídký v roce 1942.
V září 2020 přišlo vzdát hold památce svého slavného rodáka přes 400 obyvatelů Brníčka a okolí.
