Kromě válečného hrdinství a významného příspěvku k boji s nacisty mu vděčíme také za kulturní bohatství nevyčíslitelné hodnoty. Lukasova sbírka, která je nyní ve správě Vlastivědného muzea Šumperk, mimo jiné obsahuje jednu z největších kolekcí děl Václava Hollara na světě.
Syn hostinského
Narodil se 16.února 1897 do rodiny hostinského Františka Lukase. V Brníčku i širokém okolí je znal každý – vedle restaurace s tanečním sálem provozovali také koupaliště, pořádali vyhlášené zábavy.
Z místní malotřídky putuje Karel na zábřežské gymnázium. Po maturitě chce pokračovat ve studiu s jasným cílem – stát se učitelem. Jeho plány však mění první světová válka. Musí narukovat do Olomouce k 13. zeměbraneckému pluku, se kterým je zanedlouho odvelen na ruskou frontu. Při první příležitosti, v červnu 1916, přebíhá k Rusům. Projde několika zajateckými tábory, v srpnu 1917 vstupuje do československých legií. V listopadu se přesouvá do Francie, kde působí jako voják 21. československého střeleckého pluku na několika místech, mimo jiné v bitvě u Terronu.
Až začátkem roku 1919 se vrácí do vlasti – již samostatné Republiky Československé. Se svým plukem se aktivně účastní bojů s Poláky o Těšínsko. Plán na učitelský post bere za své, Lukas zůstává v armádě. Nicméně předávání znalostí, vzdělávání a výcvik budou v jeho vojenské kariéře vždy hrát důležitou roli.
Stavitel pevností
Během první republiky Lukas absolvuje vysokou vojenskou školu a postupně vystřídá několik armádních štací. Na začátku třicátých let si jej jeho tehdejší nadřízený generál Krejčí přivádí jako perspektivního důstojníka s sebou do hlavního štábu československé armády. Republika se začíná připravovat na německou hrozbu. Stavba silného hraničního opevnění se jeví jako logický krok na obranu před nenadálým útokem nevyzpytatelného souseda. Vzorem k němu je slovutná francouzská Maginotova linie, ostatně vazba na Francii je za první republiky velmi silná.
Lukas zná ze světové války systém francouzské armády, umí jazyk, je tedy vyslán do Francie, aby získal know-how a domluvil spolupráci: Francouzi posílají své odborníky, Lukas s nimi koordinuje stavbu opevnění.
Bunkry nám však nejsou nic platné, Třetí říše na základě Mnichovské dohody obsazuje pohraničí. Lukas se ještě účastní drobných bojů na Podkarpatské Rusi. Po demobilizaci se zapojí do aktivit odbojové skupiny Obrana národa, nicméně je stále jasnější, že musí z Protektorátu zmizet. Před odchodem do exilu se stihne zastavit v Brníčku. Je to smutná návštěva, veskrze česká obec připadla v roce 1938 k Sudetům, není tedy ani součástí Protektorátu, ale přímo Německé říše. Lukase ta návštěva utvrdí v odhodlání bojovat.
Dobrodružně se dostává do Francie, kde se začíná formovat československá zahraniční armáda. Lukas má na starosti vznik výcvikového tábora a nábor branců. Než se ale stihne rozkoukat, Francie kapituluje a je třeba se přesunout do Británie.
Gentleman v Londýně
V Londýně se Lukas rychle stává klíčovým spolupracovníkem exilové vlády. Vedle své role při náboru a přípravě československých vojáků pro bojovou akci dostává jeho britská mise také reprezentační a diplomatický charakter. Elegantní gentleman s bojovými zkušenostmi, dobrou jazykovou průpravou se stává oblíbencem vyšší společnosti. Je zván na společenské akce, účastní se čajových dýchánků i operních galavečerů. Pro Čechoslováky je důležité mít dobrou pověst ve vyšších kruzích a Lukas má velkou zásluhu na tom, že Britové fandí Čechoslovákům v boji za osvobození jejich zemičky kdesi ve středu Evropy.
V té době také Lukas začíná budovat svou uměleckou sbírku. Zaměřuje se především na Václava Hollara, českého exulanta, který musel stejně jako on opustit vlast a žít v Londýně, jen o tři století dříve. Tuto sbírku po válce věnuje Zábřehu, dnes ji spravuje Vlastivědné muzeum v Šumperku. Přestože byl Hollar umělcem světovým a soubory jeho děl vlastní královská rodina, národní galerie v Praze i Londýně, vídeňská Albertina a řada dalších slovutných institucí, kolekce, kterou dnes máme díky Lukasovi v Šumperku je druhou či třetí největší na světě.
„Oberleithneři, střezte se“
Kromě Lukase najdeme v československých zahraničních vojscích řadu vojáků, pocházejících ze Zábřežska či obecně severu Hané, z oblasti těsně sousedící s Němci obydlenými Sudety. Vysvětluji si to tak, že na hranici dvou jazykových území, kde se od konce 19.století národnostní třenice více a více vyostřovaly, byl boj za „českou věc“ mnohem více zakořeněn. Že v této oblasti bylo ohrožení národa vnímáno intenzívněji, a to díky přímé zkušenosti.
Za 2.světové války, stejně jako dnes probíhala paralelní fronta v médiích - obě strany bojovaly také na poli propagandy. Rozhlasové vysílání z Londýna hrálo v tomto ohledu na území Československa prim. V září 1941 byl na jeho vlnách vysílán projev, určený přímo našemu regionu. Jeho iniciátorem byl Lukas, ve studiu se s ním sešli Květoslav Prokeš ze Zábřeha a Josef Ruprich z Rovenska.
V závěru projevu Lukas říká: „…Zábřeh českým byl, jest, ale i bude. Seidlové ze Sudkova, Oberleithneři ze Šumperka a jiní, musí si již dnes najíti strom, na kterém budou viseti… Ven s barbary, lupiči a vrahy našeho lidu. Severomoraváci, hlavy vzhůru, hodina pomsty se blíží… A pak opět zavlaje náš prapor z rozhledny Pradědu, ale Pradědu našeho, Pradědu ryze českého...“
Není nic nepatřičného na tom, že v roce 1941 pronesl český vlastenec na adresu místních Němců tak nenávistná slova. Přesto či spíše právě proto, se v našem historickém seriálu poté, co příště uzavřeme dobrodružný příběh Karla Lukase, budeme věnovat právě Seidlům a Oberleithnerům.
V pokračování vyprávění o Karlu Lukasovi se dostaneme na africká bojiště i k jeho tragické smrti. Jeho příběh jsem zpracoval především na základě publikační činnosti vojenského historika Eduarda Stehlíka a knihy Jiřího Friedla, která vyšla v nakladatelství Veduta Štíty.
Karel Lukas v uniformě 21. střeleckého pluku.
O AUTOROVI ČLÁNKU
Radovan Auer je ředitelem Světa knihy - největšího knižního veletrhu a literárního festivalu v České republice. Dříve působil jako filmový producent, stojí například za kultovní komedií Samotáři.
Ve volném čase se dlouhodobě amatérsky věnuje historii Šumperka a okolí. Je iniciátorem prvního českého vydání Dějin města Šumperka Franze Harrera, což se mu v loňském roce po tříletém úsílí se Šumperským okrašlovacím spolkem podařilo. Pro Rej.cz připravil na letošní rok seriál článků z historie města, a to jak dříve publikovaných, doplněných o nové informace, tak zcela nových.
Knihu Dějiny města Šumperka Franze Harrera si můžete objednat zde.
Karel Lukas se narodil v hostinci v Brníčku.
Karel Lukas s manželkou Winstona Churchilla Clementine (návštěva čsl. brigády v dubnu 1941).
Karel Lukas s Lady Margaret Seymourovou, komornou královny Alžběty.
