Ačkoli větroně nemají motor, přístrojů a páček je uvnitř dost. Na přístrojovce je nalepena imatrikulační značka letadla OK-1426, aby ji pilot nemusel za letu lovit v paměti.

Ani historické stroje nepostrádají eleganci.

Ano, i tohle létá.

Číslice 28 odkazuje na typ kluzáku. Jinak slet historických větroňů je 33. v řadě a v Šumperku se odehrává po mnoha letech.

Historie nad šumperským letištěm. 

Kranich je jednou z hvězd letošního sletu historických větroňů v Šumperku.

Krátký relax před startem. M-28, jeden z mála létajících kusů na světě.

M-28 je mladší bratr legendárního větroně Orlík.

Na svou dobu vynikal Kranich dokonalou aerodynamikou. Typ vytvořil i několik světových rekordů.

Poslední kontrola před startem. Letoun je bez jakýchkoli přístrojů. Mimo toho na stehně pilota. Uzavření kabiny se před vzletem kontrolovat nemusí - kluzák žádný překryt nemá.

Potah Kranicha připomíná luxusní nábytek. Je tvořen plátnem a výběrovou dýhou.

Průhledné části křídla prozrazují místa, která jsou potažená plátnem.

Schulgleiter SG-38 letěl jen několik minut. Ale bez kryté kabiny a přístrojů to musel být i tak zážitek.

Sletu historických větroňů přeje letos počasí.

Veterán, a přesto Šohaj. V trubce na čumáku jsou snímače tlaku vzduchu, aby bylo možné určit, jak rychle kluzák letí.

Vždycky je dobré mít s sebou ve vzduchu maskota. Na pravém popruhu si můžete všimnout loga české firmy Mars, která vyrábí padáky. Tento se dá použít od výšky 100 metrů nad terénem. 

Orlík. Typickým znakem československých historických kluzáků byla žlutá barva. Kolo z bicyklu slouží pro lepší manipulaci s větroněm na zemi.