I když je na jakékoliv závěry ještě příliš brzy, kalich hořkosti se povážlivě plní až po okraj. Na tohle není fanouškovská obec v Šumperku zvyklá, zvlášť pokud se bavíme o účinkování ve třetí nejvyšší soutěži. Radši nic, než podobné trápení a ostudné potupy, ozývá se stále častěji z prořídlých ochozů.  

Skřípot na všech frontách 

Zcela obměněnému týmu to skřípe na všech frontách. Do kolen jej neustále sráží opakující se individuální chyby. Ani zdaleka nedisponuje brankářským držákem, který by spoluhráče podpořil ve chvílích, kdy to nejvíc potřebuje. Právě naopak. Ti mu to vracejí tím, že tápou v defenzivní činnosti. Je děravá jako ementál. Dostat dvaatřicet gólů v pěti zápasech? Vskutku “slušný počin”. A útok? Do šancí se sice dostává, ale častokrát slibné možnosti neřeší vůbec dobře. Schází tomu větší produktivita, efektivita, přesnost, tvořivost, kloudnější nápad, klid v koncovce. Speciálně při hře pět na pět. Nebýt přesilovkových zásahů, gólové trefy v šumperském podání by byly krajně nedostatkovým zbožím. 

Otázkou je, zda současný kádr v momentálním složení může produkovat kvalitnější hokejové kousky. Jarošovi a spol. nelze upřít snaha. Světlo na konci tunelu se rozsvítilo hned několikrát, jenže ho dříve či později nechtěně vypnuli samotní hráči. Buď prohospodařili nadějné vedení, nebo si nechali dát srovnávací branku necelé dvě minuty před vypršením základní hrací doby. Jak jinak než po obrovském zaváhání. 

Žádné zázraky se nečekaly, ale... 

Jako by si na Tyršově stadionu mysleli, že to půjde samo. Že se dál bude těžit z minulosti a relativně dobré značky pracně vybudované v předchozích letech. Žádné přehnané zázraky se nečekaly, obzvlášť když se z profesionální báze přepnulo na amatérskou variantu a trénování po večerech.  

Zatím to neklape a nejspíš se nejedná o náhodu. Žádná příprava na suchu, pouhé čtyři přípravné duely před ostrým startem sezony, angažování početné kolonie zahraničních hokejistů z Finska, Švédska a Slovenska, kteří v ničem nepřevyšují domácí borce, přestože se chtělo v největší míře sázet na vlastní odchovance. To všechno v součtu s neodpovídající formou některých očekávaných opor tvoří balíček negativ, které se odráží na špatném nakročení. 

Premiérový padák je na světě 

Hokejový Šumperk si po opuštění lepší prvoligové společnosti hned v úvodu nové oddílové etapy sahá na úplné dno. Takové, které pod vedením Vladimíra Velčovského nikdy nezažil. Pochmurnou náladu nejlépe vystihovala atmosféra provázející sobotní utkání s Vyškovem. Kdysi bouřlivé peklo, ze kterého se ježily chlupy na zádech, vystřídalo prostředí připomínající kostelní ticho. 

Radikální ústup z těžce vydobytých pozic má první oběť. Vzhledem k okolnostem, výsledkům a předvedeným výkonům není nijak překvapivá. Padáka dostal hlavní kouč David Káňa. Kdo jej ve funkci stěžejního trenéra nahradí, a jestli dojde ke změnám také v hráčském kádru, ukáže čas. Jedno je jisté. Horší to může být jen stěží...