Byla to lekce. V jakém smyslu? Že se dá nejvyšší okresní soutěž vyhrát s týmem, který z velké části tvoří pro mnohé podceňovaní veteráni těsně před vysloužilým odchodem na sportovní vejminek. Posuďte sami. Jiří Smolka jedenačtyřicet. Libor Chytil čtyřiačtyřicet. Kamil Šafář sedmačtyřicet. Stejně jako Jaroslav Appl či Petr Erneker. Daniel Šrot devětačtyřicet. Aleš Semian dokonce jedenapadesát let! A stejně to na mladší pušky stačilo. Dokonce o parník nemalých rozměrů. Tahle parta ještě neřekla finální slovo! 

Velezkušené mužstvo, které nastupuje k domácím zápasům v nedalekých Moravičanech, rozhodlo ve svůj prospěch jedenadvacet z šestadvaceti duelů. Druhou Leštinu nechalo za sebou o propastných devět bodů. Třetí Nový Malín dokonce o šestnáct.  

Čtyřikrát bum a nebylo co řešit

Bronzovým medailistům nadělilo nelichotivou výslužku v posledním utkání končícího ročníku. Byla to chutná třešnička na pomyslném mistrovském dortu. Mezi sedmnáctou a devětatřicátou minutou udeřilo čtyřikrát za sebou a už do přestávky rozhodlo o všem podstatném. Bum, bum, bum, bum. A nebylo co řešit!

Nový Malín, který podle zákulisních informací jako jediný stojí o postup do I. B třídy, si nechal vnutit herní styl mistrů a musel trávit drtivou porážku. Mimo jiné proto, že přistoupil na spíše pěší tempo. A hlavně: jeho defenzíva se v prvním poločase dala přirovnat k děravému ementálu. Juventus jeho nedostatky při plnění obranných úkolů a nezbytných povinností při hře dozadu nemilosrdně trestal a početnému táboru svých věrných, hlučných a hlavně vděčných příznivců připravil čtyřgólovou hostinu.

Zápis provedený zlatým písmem

Skvěle zapadala do sezónního období, které se do klubové historie mohelnického oddílu zapíše zlatým písmem. Za stavu 0:3 k tomu přispěl nepříliš častým kouskem brankář Smolka. V duchu gradující nadvlády pohřbil pohasínající malínské naděje na případné zmrtvýchvstání proměněnou penaltou. Když exhibice, tak se vším všudy…