Barbora Diňová: Pečení chleba je to, co jsem po celém světě hledala

ROZHOVOR - Barbora Diňová z Hanušovic sjezdila světa kraj. Doslova. Byla třeba až za polárním kruhem. A je přesným důkazem tvrzení, že to, co člověk celý život hledá, má často rovnou před očima. V jejím případě chleba. Tak dobrý, že když jsem si ho chtěl po zhruba půlhodinovém rozhovoru koupit u ní v prodejně sám, byly už všechny bochníky vyprodané. Jak vznikl nápad vybudovat v Hanušovicích první mikro pekárnu? Jak dlouho šikovná pekařka chléb vyrábí nebo kde všude musela míchat kvásek? I o tom je následující rozhovor.

Z rybárny na Aljašce, přes Norsko až do Hanušovic. Barbora Diňová u nás peče chleba, jaký se v Česku dělal kdysi. Foto: Rejdakce

Jak se máte? 

Mám se skvěle, ale unaveně.

Proč unaveně? Kolik hodin denně pracujete?

Někdy i čtrnáct hodin. Stávám kolem čtvrté hodiny ráno. Nejprve musím zadělat na chleba, pak ho dát péct, potom prodat, připravit na rozvoz, a nakonec připravit várku na další den.

V čem je váš chleba jiný?

Jiný je v tom, že je řemeslný a kváskový, takže jeho výroba zabere několik dnů. Vůbec nepoužívám droždí, ale původní kvásek, který mám už asi čtyři roky. Kvásek musím pořád přiživovat vodou a moukou.

V obyčejné pekárně trvá výroba chleba jak dlouho?

Většinou den. Já nechávám suroviny déle fermentovat. Fermentace probíhá už v kvásku, který připravuji na danou várku den dopředu. Pak udělám těsto, přes noc ho dám kynout do lednice v ošatkách a až třetí den chleba peču.

Jak dlouho váš kváskový chléb vydrží?

Klidně sedm dní.

Jak jste přišla k prvnímu kvásku?

Svůj první kvásek jsem si udělala v Norsku, kde jsem pracovala. Měsíc v kuse jsem míchala vodu a mouku, dokud hmota nezačala bublinkovat a kynout. A pak to začalo fungovat. Po začátku fermentace začne kvásek stoupat a dá se použít.

Takže veškerý chléb, který teď pečete, vznikl z toho původního kvasu?

Ano. A když jsem třeba dříve cestovala a jezdili jsme hodně v autě, tak jsem měla kvásek furt u sebe, pořád ho míchala a přikrmovala.

Jak jste se k pečení vůbec dostala?

Celý život jsem dělala v gastru. Pak jsem začala pracovat v kuchyni a před čtyřmi roky jsem přijela do Norska. A tam jsem musela dělat všechno.

Takže v Norsku jste začala péct?

V podstatě ano. Jednou ráno mi zaměstnavatelka řekla, abych upekla buchtu. Já jsem přitom pečení od malička nesnášela. Ta buchta se ale docela povedla.

A jak jste se od buchty dostala k chlebu?

Pečení buchet pořád nebylo to, co by mě naplňovalo. Pořád jsem v životě nebyla spokojená. Pak jsem objevila kváskové pečené a od toho byl už jen krok k výrobě chleba.

Kdy jste začala péct v Hanušovicích?

Tady jsem jenom chvilku, ze zahraničí jsem se vrátila teď po Vánocích. Chvíli jsem pracovala u různých zaměstnavatelů, a nakonec jsem se rozhodla, že si chci řídit život sama. Proto jsem začala péct chleba na prodej. Chtěla jsem dělat něco, co mě baví a zároveň i živí.

Kolik chlebů denně upečete?

Pořád mám mikro výrobu, takže udělám kolem padesáti chlebů denně. K tomu dělám italské pečivo a některé druhy sladkého pečiva.

Kde jinde, než tady v Hanušovicích se dá váš chleba koupit?

Vozím do několika podniků v Šumperku i do hotelu nebo do bistra.

Jak se vlastně pozná dobrý chleba?

Musí vám chutnat.

Nic víc?

Za mě ne. Kváskový chléb může být vynikající – jednomu člověku chutná, druhému ale ne.

A nezajídá se vám vlastní chleba? Jste s ním celý den, a ještě si ho mažete na snídani…

Abych pravdu řekla, tak ne. Je to trošku paradox, ale já pečivo moc nejím. Spíše ho ochutnávám. A myslím, že chleba, který dělám, je TOP. Přesně takový, jaký se v Česku dělal kdysi.

Takže teď už jste se životem spokojená?

Ano, určitě. Zkusila jsem si skoro všechno, pracovala jsem i v rybárně na Aljašce, ale až tohle mě naplňuje. I když je to fyzicky hodně náročné.

 

 




INZERCE
Ostrov realit Ostrov realit

VSTUP DO DISKUZE



INZERCE
Radio Haná
INZERCE
CBA