Jak se máte?
Mám se skvěle, ale unaveně.
Proč unaveně? Kolik hodin denně pracujete?
Někdy i čtrnáct hodin. Stávám kolem čtvrté hodiny ráno. Nejprve musím zadělat na chleba, pak ho dát péct, potom prodat, připravit na rozvoz, a nakonec připravit várku na další den.
V čem je váš chleba jiný?
Jiný je v tom, že je řemeslný a kváskový, takže jeho výroba zabere několik dnů. Vůbec nepoužívám droždí, ale původní kvásek, který mám už asi čtyři roky. Kvásek musím pořád přiživovat vodou a moukou.
V obyčejné pekárně trvá výroba chleba jak dlouho?
Většinou den. Já nechávám suroviny déle fermentovat. Fermentace probíhá už v kvásku, který připravuji na danou várku den dopředu. Pak udělám těsto, přes noc ho dám kynout do lednice v ošatkách a až třetí den chleba peču.
Jak dlouho váš kváskový chléb vydrží?
Klidně sedm dní.
Jak jste přišla k prvnímu kvásku?
Svůj první kvásek jsem si udělala v Norsku, kde jsem pracovala. Měsíc v kuse jsem míchala vodu a mouku, dokud hmota nezačala bublinkovat a kynout. A pak to začalo fungovat. Po začátku fermentace začne kvásek stoupat a dá se použít.
Takže veškerý chléb, který teď pečete, vznikl z toho původního kvasu?
Ano. A když jsem třeba dříve cestovala a jezdili jsme hodně v autě, tak jsem měla kvásek furt u sebe, pořád ho míchala a přikrmovala.
Jak jste se k pečení vůbec dostala?
Celý život jsem dělala v gastru. Pak jsem začala pracovat v kuchyni a před čtyřmi roky jsem přijela do Norska. A tam jsem musela dělat všechno.
Takže v Norsku jste začala péct?
V podstatě ano. Jednou ráno mi zaměstnavatelka řekla, abych upekla buchtu. Já jsem přitom pečení od malička nesnášela. Ta buchta se ale docela povedla.
A jak jste se od buchty dostala k chlebu?
Pečení buchet pořád nebylo to, co by mě naplňovalo. Pořád jsem v životě nebyla spokojená. Pak jsem objevila kváskové pečené a od toho byl už jen krok k výrobě chleba.
Kdy jste začala péct v Hanušovicích?
Tady jsem jenom chvilku, ze zahraničí jsem se vrátila teď po Vánocích. Chvíli jsem pracovala u různých zaměstnavatelů, a nakonec jsem se rozhodla, že si chci řídit život sama. Proto jsem začala péct chleba na prodej. Chtěla jsem dělat něco, co mě baví a zároveň i živí.
Kolik chlebů denně upečete?
Pořád mám mikro výrobu, takže udělám kolem padesáti chlebů denně. K tomu dělám italské pečivo a některé druhy sladkého pečiva.
Kde jinde, než tady v Hanušovicích se dá váš chleba koupit?
Vozím do několika podniků v Šumperku i do hotelu nebo do bistra.
Jak se vlastně pozná dobrý chleba?
Musí vám chutnat.
Nic víc?
Za mě ne. Kváskový chléb může být vynikající – jednomu člověku chutná, druhému ale ne.
A nezajídá se vám vlastní chleba? Jste s ním celý den, a ještě si ho mažete na snídani…
Abych pravdu řekla, tak ne. Je to trošku paradox, ale já pečivo moc nejím. Spíše ho ochutnávám. A myslím, že chleba, který dělám, je TOP. Přesně takový, jaký se v Česku dělal kdysi.
Takže teď už jste se životem spokojená?
Ano, určitě. Zkusila jsem si skoro všechno, pracovala jsem i v rybárně na Aljašce, ale až tohle mě naplňuje. I když je to fyzicky hodně náročné.
