Sport

Martin Gruntorád o vyplácení peněz v nižších soutěžích: „Bonus, který by neodmítl asi nikdo.“

ŠUMPERK – Jelikož se často stěhoval z místa na místo, někteří škarohlídi v něm viděli sportovního zlatokopa. Kluby měl měnit jako ponožky hlavně proto, aby mu z toho pokaždé něco káplo. Fotbalový brankář MARTIN GRUNTORÁD (39) podobné názory neřeší. „Ať si každý myslí, co chce.“

O fotbalového cestovatele je na hráčském trhu stále zájem. Devětatřicetiletý gólman se od minulého týdne připravuje ve Velkých Losinách, kde by mohl nahradit odcházejícího Dominika Hatalu. Foto: Petr Fišer

„Chodil jsem tam, kde o mě měli zájem, kde mi otevřeli dveře a nabídli možnost hrát. Vždycky jsem se rozhodoval s ohledem na to, aby to mělo smysl. A že jsem dostával peníze? To byl bonus, který by neodmítl asi nikdo. Byl bych hlupák. Jak se říká, blbej, kdo dává, ještě blbější, kdo nebere. Viděl jsem v tom hezkou motivaci. Věnovat se ve volném čase tomu, co mě baví, a ještě za to mít nějakou kačku na pivo. Proč ne? Nikdy jsem nebyl profesionál, abych se fotbalem mohl živit.“ 

Není špatně, že v I. B třídě, nebo dokonce v okresním přeboru, inkasují hráči peníze?

Pokud chcete něco vytvořit z nuly a nemáte na to vlastní materiál, musíte přitáhnout hráče odjinud. A zadarmo to většinou nejde. Podívejte se na Rapotín. Stačí, aby skončil někdo nahoře, kdo do toho vráží prachy, a nemusí to mít dlouhého trvání. Zničehonic může být po Rapotínu.

Když jsme s Richardem Sokolem, Radkem Hrabalou a dalšími kopali ve Štítech, tak se tam s naší lehkou pomocí hrála lepší soutěž. Potom se začaly ozývat nespojené hlasy, že je v mančaftu moc cizích hráčů, že se jim zbytečně sype a proč nehrají místní kluci. Nakonec se dohodli tak, že budou hrát nižší třídu s nižším rozpočtem. Záleží na každém klubu, jakou zvolí strategii. Možností je několik.

S počtem týmů, které jste během kariéry vystřídal, spadáte do třídy rekordmanů. Máte přesnou představu, kolik jich dohromady bylo?

Ty brďo, vůbec netuším. Osm, deset? Možná víc, možná míň. Fakt nevím. 

To vám nevadilo, že jste si pořád dokola musel zvykat na nové prostředí, na nové spoluhráče, na nové trenéry?

Samozřejmě je vždycky lepší, když můžete hrát v domácím klubu. V mém případě hrály roli nejrůznější okolnosti. Když jsem někde končil, přišla další nabídka. Jako mladší jsem časté přesuny trávil líp. S přibývajícím věkem už se mi tolik lítat nechce. 

Vybavíte si nejdelší angažmá?

Šumperk, Velké Losiny a nejspíš Bohdíkov. 

Kde jste se cítil nejkomfortněji?

Než to v Šumperku začalo drhnout, tak pochopitelně doma. Na Tyršově stadiónu jsem fotbalově vyrůstal, měl jsem zde kamarády. Nejlepší partu jsem zažil v Losinách. Tehdy se poskládalo mužstvo, co táhlo za jeden provaz. I když byla každá sezóna super, vypíchnout musím tu, která vyvrcholila postupem do divize. Jezdil jsem kousek od baráku, všechny jsem znal, hráli jsme na výborném trávníku a ve vedení byli správně zapálení srdcaři. Vyhovovalo mi to po všech stránkách.

Spoluhráče jste nikdy nešetřil. Patříte mezi bouřliváky, kteří hudrují ve stylu „co na srdci, to na jazyku“. Měl jste po zápase stavy, že vás to mrzelo a říkal si: „Dnes jsem to asi trochu přehnal.“? Nebo jste to bral jako výchovné rady se snahou upozornit mladší parťáky na chyby a posouvat je tím fotbalově dál a výš? 

Jsem impulzivní, soutěživý a nerad prohrávám, ať už hraju nebo dělám cokoliv. Od začátku jsem to měl nastavené tak, že to, co tomu dávám já, vyžaduju po ostatních. Nikdy to nebylo mířené s cílem dělat z někoho blbce. Všechno vyplývalo ze zápalu boje. Šlo mi o to, aby nás spoluhráči přede mnou, hlavně v obraně, nedostávali do zbytečných problémů. Někdy mi to ujelo malinko víc a trocha taktnosti by neuškodila. Na druhou stranu je to fotbal a k němu emoce patří. 

V Šumperku jste aktivně asistoval u slavných futsalových časů, kdy Delta Real držela krok s republikovou špičkou. Bavil vás tenkrát futsal víc než fotbal?

Určitě. Ono vždycky záleží, jak se vám zrovna v daném sportu daří. Takže se to přelévalo. Ve futsale nám to klapalo na hřišti i mimo něj. Maximálně jsme si užívali rodinné atmosféry, nekončící pohody a bez pravidelnějších tréninků dokázali celkem slušné věci. Byla to etapa, na kterou všichni rádi vzpomínáme. 


INZERCE
Remax reality Remax reality

NÁZORY K ČLÁNKU

Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.



INZERCE
Pomáhej pohybem ČEZ
INZERCE
Radio Haná