„Byl bych pochopitelně rád, kdybych se střelecky prosazoval častěji i v první lize. Budu makat, co to půjde a uvidíme, jak se bude dařit. V hokeji spolu vzájemně souvisí a navazuje na sebe spousta aspektů. V prvé řadě musíte mít důvěru trenéra. Když vás posílá i na přesilovky a oslabení, cítíte se úplně jinak, než když naskočíte na led jen párkrát za třetinu. To pak stojí za prd. Nejste v tempu, nejste v zápřahu a do zápasu se složitěji dostáváte.“
Prostějov vás podepsal jako osvědčeného střelce. Po brankových hodech, které jste si užíval v šumperských službách, jste si ale protrpěl „čtyřbrankové“ strádání. Kde byl zakopaný pes?
Situace, které nastávaly, nebyly jednoduché pro nikoho. Ať už se bavíme o koronaviru nebo o nezanedbatelném faktu, že nám sáhli na peníze. Hlavě a psychice takové okolnosti nikdy nepomáhají. Půlku sezóny jsem hrál v prvních lajnách a docela to šlo. Potom nás trenér rozdělil a už to nebylo ono. Neměl jsem jeho důvěru, a jak netrávíte na ledě dostatek času včetně přesilovek, zákonitě se prosazujete hůř a hůř. Šance byly, ale štěstěna se ke mně obracela zády. Místo gólů jsem nastřeloval tyčky a břevna, nebo jsem branku těsně míjel.
Dávalo vám vedení klubu a trenéři najevo, že si od vás slibovali víc? To samé by se dalo říct o celém týmu.
Ani ne. Věděli, že jdu ze druhé ligy. V mých očích byla největším nepřítelem pandemie. Všichni v týmu byli skleslí, jako by na nás ležela deka. Když vám na účet posílají míň peněz, nejsou hokejky a šetří se, kde se dá, tak se to sečte a na náladě to nepřidává. Během sezóny jsme měli dobrou pasáž, kdy jsme vyhrávali a sbírali body. Potom jsme ale schytali bolavou facku, a jak nám ubrali na výplatě, začali jsme se škvařit v sérii nepříjemných proher. Ve sportu to tak chodí. Jednou jsi nahoře, jednou dole.
Kývl jste na nabídku k návratu okamžitě na první dobrou?
V Prostějově nás chtěli udržet dál pospolu. Také proto, že jsme měli dobrou partu. Potom všem, co nastalo, tam ale většina kluků zůstat nechtěla. Pan Velčovský mi volal už v průběhu sezóny a je na něm znát, že do toho hodlá důkladně dupnout. Důležitou roli sehrál i trenér Janeček. Vím, jaký má přístup. Vím, jak moc hokej miluje. Udělá maximum pro to, aby naše hra měla hlavu a patu. U pana Šejby, který nás vedl v Prostějově, to tak nebylo…
Kouč Janeček, dobré podmínky v Šumperku a možnost být častěji doma s rodinou. Nebylo nad čím váhat. Budu hrát srdcem a dám do toho všechno.
Co vám v porovnání se Šumperkem chybělo ze všeho nejvíc?
Kustod Radek Fischer. Je to človíček na svém místě. Za každých okolností pro nás vždycky udělá, co nám na očích vidí… Jak už jsem říkal, ani v Prostějově nebyla špatná parta. Naopak. Jenže jsme jako „přespolní“ dojížděli a většinou rychle spěchali domů za rodinami. V Šumperku si po tréninku sedneme na gauč, v klidu pokecáme a rozebereme kdeco. Prostě máme větší pohodičku spojenou s výhodami domácího prostředí.
Oběma klubům šéfují nesmlouvaví „generálové“, kteří vládnou pevnou rukou. Jsou si v některých ohledech podobní?
Jakmile si něco umanou, nejede přes to vlak. Mají na to právo, protože na chod klubu shánějí finance. Když jsme s panem Luňákem bojovali o peníze, odpovídal nám způsobem, že pokud se to někomu nelíbí, může se sbalit a jít. Kdybychom měli stejnou pohodu jako na začátku a platy odpovídaly tomu, co jsme dostávali v úvodu sezóny, tak Porubu v play-off potrápíme daleko víc. Jakmile vás hokej živí, tak je to úplně stejné, jako kdyby vám peníze krouhli v kdejaké firmě.
Jak se vám sportovní povinnosti daří kloubit s rolí táty? Co přebalování, zvládáte bez problémů?
Jasná věc! (smích) Malá je už teď hyperaktivní, takový střelec. Přeskočila chození a rovnou běhá, ještě to s ní bude velká zábava. Když dojedu z tréninku nebo ze zápasu domů, všechno spojené s ní mi neskutečně dobíjí baterky. Přestanu myslet na hokej, na všechny problémy, co se dějí kolem, a parádně se odreaguju. Je to pecka. Hlavně ať je zdravá. Když jsme měli v srpnu celý mančaft covid, tak jsem to z Prostějova přenesl domů a bohužel to chytla i dcerka. Naštěstí to dobře dopadlo a nejsou žádné následky.
