Práce fyzioterapeuta

„Má na starost, aby se správně zregenerovaly sportovcovy poškozené měkké tkáně. Naordinuje mu vhodná kompenzační cvičení a strečink, masíruje ho a celkově se o něj stará. Je to hrozně individuální. Někdo reaguje sledováním televize, někde se jde vyklusat. Nejde to zobecnit. Záleží, co chce sportovec. Jsme tam od toho, abychom mu pomohli podat co nejlepší výkon.

Z velké části si vybudujeme kamarádský vztah a řešíme, jak se třeba vyspal. To trenéra nezajímá. Ale když se sportovec nevyspí, nastává problém. Spánek je nejdůležitější složka regenerace. 

Fyzioterapeut je nárazník mezi sportovcem a zbytkem týmu. Ester Ledecká by třeba nikdy trenérovi nepřiznala, že je unavená. Pro ni víc tréninku znamenalo větší výkonnost. Chtěla trénovat pořád. Já fungoval jako spojka mezi ní a trenérem, který trénink přizpůsobil tak, aby se neservala. Lyžování je riskantní sport. Unavený člověk ztrácí koncentraci a hrozí vážné zranění.“ 

Tréninkový den s Ester Ledeckou

„Vstal jsem na rozcvičku a po ní šel na kopec. Tam jsem vozil věci nebo natáčel tréninky. Někdy jsem fungoval jako pomocný trenér nebo asistent, který vyřizoval, co bylo zrovna potřeba. Po obědě jsem dohlížel na kondiční nebo kompenzační trénink. Večer jsem jí uvolňoval ztuhlé svalstvo. Byl jsem taková holka pro všechno. Jeden člověk na jeden post, kde se každý stará o to svoje, funguje jen u velkých týmů. V menších je třeba být multifunkční. 

„Proč jsem vzájemnou spolupráci ukončil? Tři roky jsem nebyl doma a žil život ostatních lidí. Hlavně jsem ale vyčerpal sám sebe a neměl Ester kam posunout. To pro mě bylo nejdůležitější. Cítil jsem, že se mnou by mohla mít stejné výsledky, ale už ne lepší. Takže bylo načase odejít.“

Zimní Olympijské hry

„Prostředí bylo jiné, než jsem čekal. Pro diváka to bylo profesionální, pro samotné sportovce tolik ne. Žili daleko od sportovišť, byl problém s organizací tréninků. Už nešlo moc o sport. Režim byl nastavený tak, aby vyhovoval televizním konzumentům. Když se závod měl jet v tu a tu dobu, jel se skoro za každých podmínek. Na sportovce a jeho tým nikdo nehleděl. Ve Světovém poháru by pořadatelé ten samý závod o den posunuli, protože by byl zbytečně riskantní. Na olympiádě se plán dodržoval za každou cenu.“ 

Vrcholoví sportovci

„Vždycky jsem si dělal srandu, že vrcholoví sportovci jsou autisti, protože každý z nich je svéráz a potřebuje jiný přístup. Všechno se točí kolem nich. A tak je to správně. Kdybych to zjednodušil, jsou a zároveň nejsou egoističtí. K tomu je připravuje parta lidí, kteří se jim musí přizpůsobit.“

Ambice

„Společnost sportovce pořád tlačí k lepším výkonům. Říká se, že limity neexistují, ale tělo je prostě má. Už každodenní trénink je přetěžování. Na vrcholové úrovni se trénuje denně i dvoufázově. Člověk by měl sportovat, když se na to cítí. Profíci jedou pořád a klidně i přes zranění. Pro ně je hlavní vítězství. Na něj dřou. Každý chce být první. Ne druhý, ne pátý. První. A když výsledky nepřicházejí, člověk hledá jiné cesty. Může změnit trenéra, trénink, stravu. A jakmile tyto možnosti vyčerpá, jde přes zranění, jelikož je přetrénovaný. Cílem je přitom třeba vyhrát olympiádu. Atlet se na ni připravuje čtyři roky a zdraví jde stranou. Navíc je tam obrovský tlak médií. Z toho, co napíšou, si udělají úsudek milióny lidí. No a když je tam půlroční masáž, která sportovce pasuje do role favorita a pitvá se každý jeho krok… Kolikrát není co závidět. 

Ve finále je to na rozhodnutí daného jedince. Sám zvažuje, co za to stojí a co ne. Lidé z týmu slouží spíš jako poradci. Většina sportovců zdraví odsune na druhou kolej, protože se na závody chystá dlouhodobě a hodně tomu obětuje.“

Priority

„Každý chce vyhrávat. Tím je úsudek ovlivněný. Pokud jste dostatečně rozumný, uvědomíte si, že když budete závodit se zraněním, nestihnete třeba další tři závody. Potom záleží na prioritách. 

Podvrtnutý kotník by se podle učebnic měl na čtyři týdny fixovat, jelikož měkká tkáň se hojí tři až pět týdnů. Teprve potom se kotník může lehce zatěžovat. Když si jej podvrtne vrcholový sportovec, tak si ho zatejpuje a druhý den jde závodit. Aby si udržel výkonnost, neustále balancuje na hranici zdraví, zranění a nemoci, což si málokdo uvědomuje.“

Doping ve sportu

„Hraje v něm roli. Sportovci se sice neustále testují na všechno možné, ale testy jsou vždy o krok pozadu za dopingovými prostředky. Nemůžete otestovat co neznáte. Antidopingová pravidla se zdají přísná, ale mají svůj důvod. Řada sportovců a trenérů udělá pro vítězství cokoliv. Hledají si kličky, jak obejít systém. Co není zakázané, je povolené. Důsledná pravidla zaručují menší prostor pro manévrování a sportovec si musí hlídat, jaké látky přijímá. Neznalost neomlouvá.“