Čerstvě čtyřiačtyřicetiletý závodník si stojí za tím, že vědomě nedopoval a že antidopingová kontrola proběhla nestandardně. Proto se odvolal k Národní sportovní agentuře. Důvody, které podle něj mohly ovlivnit výsledek testu, zaslal k rukám předsedy Arbitrážní komise Jana Žáka.  

Nejprve ráj, potom peklo

Není to tak dávno, co Hekele létal nad rukama svých rozjařených fanoušků a nadšeně oslavoval šokující titul. Teď je jeho jméno spojováno hlavně s nekalými sportovními praktikami. „Nikdy jsem to neměl zapotřebí, ani jsem o tom neuvažoval. Chtěl jsem si užít dres mistra republiky. Každý, kdo v takovém trikotu jede, je prostě vidět.“

Sled událostí, které ho provázejí od osudového soustředění národního týmu, mu neustále pije krev. „Dopingoví komisaři si ani neověřili moji totožnost, klidně jsem jim mohl nadiktovat smyšlené údaje. Bez dozoru mě pustili do restaurace pro pivo a vůbec mě nekontrolovali. Samotná kontrola pak neprobíhala v uzavřeném prostředí. Místnost byla dostupná pro kohokoliv z ulice i z hotelu, stejně tak záchod. Komisaři neměli vzorek moči pod kontrolou po celou dubu průběhu kontroly a paní komisařka navíc během kontroly pila pivo,“ vypálil bez obalu. 

Chybějí pravomoci?

„Chtěli jsme Emilovo tvrzení konfrontovat s tvrzením dopingových komisařů, ale Antidopingový výbor řekl, že vyslýchaní nebudou a přišlo pouze písemné vyjádření. Bylo v něm deklarováno, že vše proběhlo v pořádku,“ vysvětlil předseda David Průša. „Disciplinární komise není policejní orgán, takže nemáme pravomoc komisaře předvolat. Výslechy jsou na bázi dobrovolnosti. My je předvolávali dvakrát. A dvakrát to bylo odmítnuto. Takovou pravomoc, abych si pro ně dojel, nemám,“ dodal předseda „disciplinárky“.

A co na to Antidopingový výbor? „Sportovec na konci dopingové kontroly podepisuje Protokol o dopingové kontrole, ve kterém se může vyjádřit k jejímu případnému nestandardnímu průběhu. Toto vyjádření učiněno nebylo. Pokud sportovec namítá postup dopingových komisařů zpětně, a dokonce až poté, co mu byl oznámen výsledek dopingové kontroly, může podat stížnost adresovanou Antidopingovému výboru,“ sdělil jeho ředitel Tomáš Vávra. 

Hlavně smýt špínu

Emil Hekele je „kolový všežravec“. Zdatně se umí otáčet na silnici i v terénu. Cyklistika ho provází celý život. „Chtěl jsem se přiblížit tátovi, který byl úspěšný závodník. Od dětství jsem vyhrával. Po přechodu z dorostenců do Dukly jsem hned druhý rok mezi muži vyhrál titul mistra na dráze. Nejsem člověk, který by ve čtyřiceti letech spadl z Marsu nebo z višně, začal jezdit na kole a hned se stal republikovým šampionem.“ 

Jak sám přiznává, ve 44 letech mu jde hlavně o smytí špíny, která dopadá na jeho hlavu. „Hodně lidí mě podpořilo. Chtěl jsem si v posledním roce kariéry užít dres mistra republiky. Někdo mi věří, někdo může pochybovat, ale já vím o své nevině. Proto se bráním, chci se očistit a říct, jak to bylo.“ 

Rodák z Loštice se odvolal proti rozhodnutí Českého svazu cyklistiky u Národní sportovní agentury, která má od začátku letošního roku na starosti i tyto záležitosti, a čeká na vyjádření. „Kdyby se to nepovedlo, tak jsem se nazávodil dost. Rodina trpěla tím, že jsem byl pořád pryč. Nikdy jsem to nedělal pro peníze. Ježdění mě vždy bavilo a do cyklistiky jsem víc vkládal, než že bych díky ní vydělal,“ uzavřel úspěšný sportovec.