„Během kariéry se mi to stalo třikrát nebo čtyřikrát. Nejsem si úplně jistý, protože si nevedu žádné podrobné statistiky, ale jestli se nepletu, bylo to výhradně z důvodu zranění, nebo zdravotních komplikací. Vybavím si bolavou achilovku a střevní potíže,“ práskl na sebe DAVID JÍLEK, zábřežský rodák, jenž se s rodinou přestěhoval do nedalekého Šumperka.
Výjimkou nejsou ani úmrtí
„U dlouhého triatlonu je pravidlo, že pokud to jen trochu jde, neměl byste ho nikdy vzdát. Snažím se toho držet i za cenu případného katastrofického výsledku. Když to člověk jednou odpíská, má příště při každé menší krizi tendenci vypínat hodinky a na všechno se vykašlat. V dlouhém závodě přijde menších nebo větších krizí nespočet. Pokud se vám v daný den nedaří a nic nenasvědčuje tomu, že se to zlepší, není úplně na škodu, když jednou za čas poznáte triatlonové závodění i ze zadních pozic. Všechno zlé může být k něčemu dobré. Každá zkušenost se hodí.“
Triatlonovou dřinu nedoporučuje nikomu, kdo není po všech stránkách kvalitně připravený. „Fenoménem dnešní doby je vyhledávat nějaké extrémy. Triatlon je poměrně nákladný sport z hlediska vybavení, které musíte mít, a také z hlediska startovného. Ohromnou roli hraje i časová tréninková náročnost. Čím dál častěji jej zkouší lidé, kteří jsou na tom dobře finančně, kteří něco dokázali v práci a v zaměstnání, a teď hledají limity ve fyzickém výkonu. Kolikrát to dopadá velmi špatně. Ojedinělými případy nejsou ani úmrtí z důvodu dehydratace nebo špatné suplementace. Je potřeba mít nadhled a dokončení závodu nebrat jako středobod všeho. Je to o lidské zodpovědnosti a také o tom, jak si všechno rozvrhnete v hlavě. Přirovnal bych to k jízdě autem. Buď budete dodržovat rychlost, kterou máte, anebo budete riskovat a jednou se vám to vymstí. Je to člověk od člověka, názor od názoru.“
„Vím, co si můžu dovolit“
David Jílek může těžit z nasbíraných zkušeností i z maximální znalosti svého těla. „Vím, co si můžu dovolit, abych na konci závodu neležel napíchnutý na kapačkách jako stovka mých soupeřů ze startovního pole. Pokud to není míra převyšující mé priority, nejsem schopný za tuto hranu jít. Není příjemné vidět odjíždějící sanitky, jak odváží do nemocnice jednoho závodníka za druhým. Většinou se jedná o stejné nebo podobné hazardéry. Oni musí vědět, jestli jim to za to stojí, nebo ne.“
Borec pocházející ze Zábřeha se s náročným sportovním odvětvím začal důvěrněji kamarádit až při studiu na vysoké škole. „Měl jsem zkoušku z plavání a musel se kvůli ní naučit trochu víc plavat,“ vrátil se o více než deset let zpátky. „Náš sport je náročný, ale zároveň i hodně pestrý. Skládá se ze tří různých disciplín, a jestli chcete být úspěšný, musíte se v nich neustále zlepšovat,“ popisoval důvod, proč přeběhnul mezi jednotlivce. Poctivý dříč považuje za svoji hlavní zbraň jízdu na kole.
Dnes platí za „všeuměla“, který se dokáže prosazovat na nejrůznějších frontách. „Každý závod je specifický díky odlišným podmínkám a profilu trati. Nejvíc vás samozřejmě potěší pódiové umístění, zvlášť když se jedná o mistrovství republiky. První z velkých mezinárodních výsledků jsem udělal v Izraeli, kde jsem dobře obsazený podnik světové série extrémních triatlonů dokončil jako druhý.“
