Za mřížemi neskončil pouze místopředseda Fotbalové asociace, ale i řada jeho věrných „pobočníků“. „Musíme věřit, že se z toho nevyhrabe. Souhlasím s názory, že je to člověk, který pro český fotbal představuje největší zlo,“ nezastírá Bartoš. 

Když zvedl Berbr ruku, zvedli i ostatní

„Poslední valné hromady probíhaly podle stejného scénáře. Jakmile se hlasovalo a on zvedl ruku, zvedla ji i většina ostatních. Není žádným tajemstvím, že kraje a okresy v Čechách má zmáknuté a hodně podchycené. Bohužel se najdou jeho příznivci také na Moravě. Ta je rozpolcená a nejednotná,“ nechal nahlédnout pod pokličku někdejší šumperský předseda. 

„Možná dost přeháním, ale mám malinko obavy, aby svůj „byznys“ nebyl schopen řídit a ovlivňovat i z basy. Uvidíme. Jestli se najde někdo, kdo bude mít za současného stavu odvahu ve všem pokračovat? Sám nevím. Doufejme, že ne. Doufejme, že se všichni jemu podobní chytnou za nos. Je dobře, že nikdo není nedotknutelný. Bavíme se hlavně o Čechách, ale ani na Moravě nejsou všichni svatí.“ 

Je libo postoupit, nebo se udržet?

Současný trenér Bratrušova mohl z několika funkcionářských pozic při setkáních s „bafuňářskou“ smetánkou snadno vypozorovat, jak to za vlády Romana Berbra fungovalo. „Protože seděl nahoře ve výkonném výboru, byl se schopný dostat k rozdělování peněz. Kdo na valné hromadě zvedal ruku podle jeho gusta, dostal, co si zasloužil. A nebylo to jen o penězích. Ale i o vlivu, o podpoře, o rozhodčích. Třeba když jste chtěli postoupit. Nebo uměl přispět k tomu, abyste naopak nesestoupili. Rád bych se mýlil, ale bojím se toho, že se to úplně nevyčistí,“ přemítal nahlas Bořivoj Bartoš. „Museli by se odstranit lidé, kteří šli Berbrovi na ruku. Změnit to můžou jedině volby do krajských a okresních fotbalových svazů a zásadní napumpování čerstvé krve. Momentálně sedí na svazových židlích z osmdesáti procent rozhodčí, což není dobře.“