Hodnotná série nabídla úplně všechno. Krásné góly po ukázkových kombinacích. Časté zvraty ve skóre. Závratné tempo, ale i pasáže připomínající sportovní šachy. Fantastické týmové a individuální výkony. A v neposlední řadě i natřískané ochozy a bouřlivou, místy až elektrizující atmosféru. Krajské derby v rámci druhé nejvyšší soutěže táhlo a mělo nevšední šmrnc.
Také proto, že prostřednictvím jeho aktérů naservírovalo zaplněným tribunám velké příběhy.
V otevíracím střetnutí na Hané přišli asperáci o náskok 3:2 dvacet sekund před třetí sirénou. Přesto nemuseli truchlit. V deváté minutě nastaveného času jim totiž vrátil úsměv na tváře Robin Večeřa. Mladý útočník, na kterého se z hlediště často bučelo. Z jakého důvodu? Do Šumperka se přesunul právě z Olomouce, tudíž pohřbil svůj předchozí klub.
Můj dům, můj hrad? Ve vzájemných soubojích to neplatilo. Ani jednou! Asper měl před více než 300 diváky zdatně nakročeno. Znovu vedl, tentokrát dokonce 3:1. Ve finále byl rád, že v 51. minutě vyrovnal na 4:4. V prodloužení se naskytla zlatá šance elitnímu zakončovateli Janu Jarmarovi. Hostitelskou partu dělil od postupového gólu malilinkatý kousek. Jenže smůla. Čtvrtý muž kanadského bodování v celé první lize děrovaný balonek do sítě nepropasíroval a došlo na nájezdy. V nich prokázali přesnější mušku olomoučtí bombeři. Zatímco brankáře Byvana pokořili hned třikrát, na druhé straně barikády našel potřebné uplatnění jen precizně provedený bekhendový blafák Jiřího Trávníčka. Muselo se zpátky do Čajkarény.
Zázraky se dějí, trenérům vyšel překvapivý tah
Závěrečná úterní bitva nevybočila z řady. Ano, tušíte správně - bylo to jako na houpačce, kardiaci dle nastolené tradice dostávali důkladně zabrat. Tři jedna pro hosty. Čtyři tři pro domácí. Pět čtyři pro Asper. Srovnání Hanáků v čase 56:34. Nevyužitá přesilovka Šumperka v koncovce šedesátiminutového thrilleru. Prodloužení bez vyvrcholení. Další nájezdová loterie.
Už neexistovala žádná cesta zpátky. Bylo to kdo s koho. Teď a tady.
Po zkušenostech z nedělního večera se šumperské vyhlídky nejevily nijak nadějně. Zvlášť když si na hostujícího strážce přišel hned první exekutor a Trávníček a spol. museli i tentokrát čelit dvoumetrovému a přes 100 kilogramů vážícímu brankářskému "Golemovi". Není žádným tajemstvím, že se Patrik Antoniazi nepřekonává snadno také díky svým tělesným proporcím.
Zázraky se dějí! Zatímco kvůli speciální misi do zbraně povolaný gólmanský náhradník Vít Fleischmann po úvodním nezdaru zamkl svoji svatyni na dostatečný počet západů a stal se hrdinou okamžiku, jeho protějšek nestačil na umění Matěje Šímy a finišmena pátého kola Jana Zindulky.
Dokonáno jest.
Vytáhlý bek slízl zaslouženou smetanu. Jedna z nejvýraznějších postav celé série vydatně přispěla k tomu, že se na olomouckém břehu zase smutnilo. Stejně jako před rokem, kdy ekipa z Hané musela svému rivalovi pogratulovat k přímému posunu do Národní ligy.
Když noční můra, tak se vším všudy...
