Zábřežský rodák během končícího roku sepisoval už jedenáctou závodní kapitolu. V únoru ji úvodním příběhem otevřel na rozpálené Sahaře, kde mu nepřálo štěstí. "Po třech defektech jsem musel předčasně skončit," připomněl nehorázné africké trápení, které nesouviselo s aktuální výkonností.

Zase si to pořádně užiju!

Všechno si vynahradil na prestižním mezinárodním soupeření v Sardinii a Polsku, kde shodně obsadil stříbrný stupínek. To už pomalu veškeré úsilí směřoval k mistrovství světa v extrémním triatlonu. "Bohužel z toho bylo jen devatenácté místo. Chtěl jsem lépe, ale nevyšlo to. Aspoň je důvod se tam zase vrátit."

Poslední větší Jílkovou štací byla výprava do Španělska. V hrdém Katalánsku si po velmi dobrém výkonu zajistil celkovou čtvrtou pozici. "Byla to sezona plná skvělých akcí a závodů. Mohl jsem ji úspěšně absolvovat především díky rodině a partnerům, za jejichž podporu jsem vděčný. Moc všem děkuju, vážím si toho! Už se nemůžu dočkat roku 2026. Kde začnu? Ještě nevím. Co budou vrcholy, taky ne. Ale vím jistě, že si to zase pořádně užiju!"