V průběhu podzimní části vedl v důvěrně známém prostředí tréninky s důrazem na rozvoj a zdokonalování individuálních schopností a dovedností. "Jsem hrozně rád, že tady můžu být. V Šumperku jsem vyrůstal a tímto prostřednictvím bych chtěl místním klukům předat to nejlepší, co ve mně je. A co nejvíc jim pomoct k tomu, aby třeba někteří z nich v budoucnu hráli za český ligový klub," svěřoval se dnes už dvaapadesátiletý patriot.

Na všech frontách rozený špílmachr  

V dobách největší slávy to byl typický špílmachr. Kvalitní tvůrce hry s precizní a překvapivou rozehrávkou. Není divu, že jej neminuly pozvánky do českého nároďáku. Kromě ostravského giganta, s nímž slavil jeden mistrovský titul, si zahrál i za pražskou Spartu či maďarský Újpest FC. Protože fotbal miluje, zůstal mu věrný i po skončení bohaté hráčské kariéry. V Baníku si vyzkoušel pozici sportovního manažera, zásadně přičichl i k trenérskému řemeslu. 

Daří se mu. Na výchově talentů se podílí nejen na klubové, ale i reprezentační úrovni. Dokonce si mohl vychutnávat atmosféru nejprestižnější akce v dané věkové kategorii. Při dlouhém přesunu na Blízký východ byl součástí realizačního týmu, jemuž z postu hlavního kouče velel Pavel Drsek. Radek Slončík plnil roli asistenta.

Italská medicína Čechům nechutnala

Český výběr na světovém šampionátu hráčů do sedmnácti let dokázal postoupit ze základní skupiny, ve vyřazovací fázi se ale dlouho neohřál. Předčasnou katarskou stopku mu vystavili ve vzájemném utkání lepší Italové. Účast na turnaji po dlouhých čtrnácti letech s bonusem v podobě posledně zmíněného vyřazovacího duelu lze i tak považovat za úspěch. Díky Slončíkovi měl šumperskou stopu.