Už po příletu do Albánie padla na mini výpravu ze Šumperka hrůza. "Na první pohled se zdálo, že jsme vystoupili v Mogadišu nebo Bejrútu a ne v civilizované evropské zemi. Ani cesta k ubytování na tomto dojmu nic nezměnila. Všudypřítomná špína, nepořádek, zápach. Kdo byl na místě, tak ví," vyvracel oči Tomáš Pliska.

"Lahůdky", o které nikdo nestál

Jak se ukázalo hned na začátku, pořádat šampionát na podobném místě byla velká chyba. Nejen z pohledu destinace samotné, ale i s ohledem na přístup pořadatelů.

"Nedávné mistrovství republiky ve Zlíně se odehrávalo na mnohem vyšší úrovni. Vrcholná evropská akce probíhala v rozestavěném suterénu budovy, kdy na holé podlaze byl natažen koberec a stěny byly provizorně přikryty zástěnami ze sádrokartonu. K dispozici dokonce nebyly šatny pro závodníky, ani převlékárny pro rozhodčí. Záchody nic. Sprchy nic. Místo hlediště plastové židle. Komunikace s místními taktéž úžasná. Najít mezi albánskými domorodci někoho, kdo mluvil anglicky, se rovnalo zázraku," přihodil další "lahůdky" nehrající trenér a Pliskův syn v jedné osobě.

Pliska nenašel přemožitele

Ladislav Pliska se šílenými okolnostmi rozházet nenechal. V německé a dánské konkurenci, které čelil v kategorii M65/109 kg, nenašel přemožitele a po taktickém přechodu do vyšší váhové třídy znovu uspěl na jedničku. I když se to neobešlo bez potíží a několika nepříjemných překážek v cestě na vrchol, do své sbírky dokázal přidat zaslouženou zlatou medaili.