Paradoxně přispěl k cennému skalpu obhájců mistrovského titulu. A ještě k tomu v jejich domovské aréně. Proč paradoxně? Na začátku mužské kariéry to zkoušel právě v Třinci, kde nebyl daleko od podpisu smlouvy. Nakonec ale ze všeho sešlo a vytáhlý bek se musel probíjet na výsluní přes nižší soutěže. „To už je let, to už je dávno. Takhle to neřeším,“ mávl rukou po premiérovém zásahu v dresu Vítkovic.

Je to skvělý pocit

Bývalý mládežnický reprezentant načal sebevědomé Oceláře ve čtvrté minutě vedoucím zásahem. Z nahození od modré čáry se vyklubal padající list, který se s přispěním teče v předbrankovém prostoru zamotal do sítě. „Je to skvělý pocit. Vyhrálo se, fík je super, jsem šťastný,“ rozplýval se Gewiese. „Věřím každému puku, který trefím na bránu. Ale přiznávám, že jsem byl trochu překvapený, že to tam tak hezky prošlo. Zrovna přede mnou přejel hráč, takže jsem to úplně dobře neviděl. Tím pádem jsem ani neměl takové emoce. Později jsem si to užil v kabině s klukama, a to mi vlastně stačí,“ dodal pohodář, jehož obličej často zdobí bezstarostný úsměv.

Zářící hokejová kometa

O pozornost vítkovického managementu si řekl v minulé sezóně. Ač se jeho Šumperku utrápený ročník v Chance lize nepovedl, týmový kapitán zářil stylem komety. Do Ostravy se stěhoval s bilancí třinácti kanadských bodů, které nasbíral v patnácti utkáních.

Na mateřský klub z Tyršova stadiónu nezanevřel. Když se měl nedávno rozehrávat po zranění, volba byla jasná. „Šumperku vždycky rád pomůžu,“ vypustil bez sebemenšího váhání patriot, jenž současným Drakům píchl startem ve čtyřech duelech. Zaznamenal v nich dvě branky a jednu gólovou asistenci.

Kdo umí, ten umí…