„Do budoucna by to mohl být znovu můj stálý domov,“ svěřil se šikovný útočník, jenž v minulosti působil v Pardubicích, Třinci či Kladně. I když je mu pouhých devětadvacet let, po letním návratu na Tyršův stadión zapadá do skupiny nejstarších matadorů šumperského kádru. Vzhledem ke zkušenostem, které už stačil nasbírat, mu byla automaticky přidělena role jednoho z největších lídrů. A před startem sezóny i kapitánská páska.
Ve Škoda aréně, kde s nejrychlejší kolektivní hrou na světě začínal, naplňuje předpoklady. Společně s Lukášem Žálčíkem a Tomášem Vildumetzem tvoří nejúdernější dračí letku. „Dá se o tom bavit pořád dokola. Kdo je nebo kdo by měl být tahoun. Vždycky se ale rozhoduje až na ledě. Zavážu si brusle, vezmu hokejku a snažím se za sebe nechat mluvit předváděné výkony. V Šumperku je to dané tím, že máme mladé mužstvo. Ještě nejsem tak starý… Můžeme si pomáhat navzájem. Já spoluhráčům, celému týmu, hokejovému Šumperku. A naopak. Teprve se uvidí, jak sezóna dopadne a co se stane po jejím skončení,“ nechtěl předbíhat bývalý mládežnický reprezentant. „Vím, jak to chodí v extralize. Klukům bych rád předával to, co jsem se v ní naučil od ostřílenějších borců. Jsem tady od toho, abych pomáhal co nejvíc. A to hlavně na ledě.“
Fakt, že je zase doma, si nemůže vynachválit. Domácí pohodlí mu přináší několik nesporných výhod. „Jednou z nich je, že to mám na zimák pět minut. Když jste místní hráč a klubový odchovanec, na všechno se díváte trochu jinak.“
Hlavně ne bez diváků
Českem znovu cloumá covidové trápení. Kindlovi vadí hlavně proto, že se může podepsat na hrozící stopce pro fanoušky. „Bez nich to v minulé sezóně nebylo ono. Nemělo to takovou úroveň a náboj, jako když jsou zaplněné tribuny. O Šumperku to platí dvojnásobně. Vždycky to tady bylo nepříjemné a extrémně těžké i pro největší favority. Diváci z nás umí vymáčknout něco navíc. Nadstavbu, která je potřeba.“
Nepodaří se to ani zdaleka každé sourozenecké dvojici. Bratři Kindlové můžou mluvit o velkém štěstí. Společným angažmá v extraligové Plzni si splnili klukovský sen – zahrát si po jednom boku elitní českou soutěž. „Když jsem ho viděl u modré čáry a podařilo se mi na něj přihrát, musel jsem se uvnitř pousmát. Byla to docela sranda. V jednom zápase jsme dokonce dali oba gól. Máme díky tomu zážitky, na které budeme rádi vzpomínat,“ kvitoval s povděkem mladší Denis. „Nikdy jsme spolu nesoupeřili. Je mezi námi docela výrazný věkový rozdíl pěti let, takže jsem k němu spíš vzhlížel, nechal si od něj radit a snažil se jít po stejné cestě jako on. Dopadlo to, jak to dopadlo.“
Řekla ano!
Když si volají, hokej bývá pravidelným tématem dlouhých konverzací. „Na druhou stranu není vším. Probíráme i normální věci. Máme hodně dobrý vztah. Jakub žije v Americe, nebo v Praze. Že by se taky vrátil do Šumperka? V jeho případě by to asi nedávalo extra smysl.“
Pokud jde o hokejovou příslušnost, Denis Kindl se může považovat za patriota. O lahodném moku to tolik neplatí. „Všichni víme, že nejlepším pivem je plzeňská dvanáctka. Hanušovického Šeráka skousávám jen tehdy, když není zbití,“ přiznal bez mučení sportovní šikula, jenž letní návštěvu Chorvatska využil nejen k bezstarostnému odpočívání u moře. „S přítelkyní jsme se na dovolené zasnoubili. Řekla ano,“ pochlubil se s úsměvem na tváři.
