Místo třetí ligy druhá nejvyšší soutěž
Důvod byl prostý. Před startem nové sezóny došlo ke sloučení druhé a třetí ligy do jedné společné skupiny. „Ukázala se jasná převaha druholigových mužstev. Když je vám od začátku vzájemných utkání víceméně jasné, jak to dopadne, v podstatě vám to nemůže nic dát ani přinést. Trochu se obávám, aby to s některými kluky malinko neotřáslo a neztratili chuť do dalších let,“ pronesl nejistě hrající trenér Jan Kolařík.
„Všechno bylo navíc hrozně zrychlené. V červenci jsme definitivně podali přihlášku a v srpnu už se hrálo. Celý harmonogram letního přípravného chystání vzal za své. Takřka jsme netrénovali, což se muselo projevit. Nejvíc tím trpěli nováčci, kteří by za normálních okolností měli na přípravu šest měsíců. Někdo se s tím popasoval statečně, někdo o něco hůř,“ dodal trenér.
Když porážky převažují
Spíše rozpačitá bilance jeho výběru se zastavila na dvou výhrách a čtyřech porážkách. „Je to jednoznačně zklamání. Před startem sezóny jsme vyhlíželi padesátiprocentní úspěšnost. A to s tím, že se větší kvalitě na straně druholigistů chceme přiblížit a co nejvíc je potrápit. Výsledky mohou vyznívat opačně, ale v několika zápasech nás srážel hlavně faktor nedostatečného počtu hráčů. Dlouho vzpomínat se bude především na nejkrizovější duel třinácti statečných, kteří v nerovném střetnutí s Plzní vypustili na trávníku duši a od daleko početnějšího soupeře si vysloužili uznalou pochvalu.“
K oporám patřili přemluvení navrátilci
Kolaříka nejvíce potěšily chuť, zápal a docházka hráčů, které osobně přemluvil k návratu. „Patřili k oporám a přispěli k postupnému progresu. Do sezóny jsme sice vstoupili poněkud roztěkaně a nesourodě, ale v dalším průběhu jsme začali působit jako jeden celek. Táhli jsme za společný provaz a dobře se podporovali. Na druhou stranu všechno nebylo zalité jen sluncem,“ pokračuje týmový kormidelník. „U některých jedinců mi vadila špatná tréninková docházka. Bohužel s tím bojujeme dlouhodobě. Letos to přerostlo až do absurdního stavu, kdy jsem měl pocit, že méně zapálené borce musím tlačit k tomu, aby přišli na zápas. Zvlášť když se jednalo o venkovní utkání,“ nechápe Jan Kolařík. „A pak taky moc bolela, bolí a ještě bude dlouho bolet domácí prohra s Mladou Boleslaví…“
