Přitom mnoho nescházelo a urostlý útočník zakotvil v jiné zemi. „Ve starším dorostu jsem byl v Rakousku. Neměl jsem agenta a chtěl jsem do Švédska. Nikdo mě tam ale nedokázal dostat,“ vrátil se do minulosti.
Směr Česko nabral s pomocí jednoho mládežnického kouče. Nejprve zkoušel štěstí v Olomouci, poté v Havířově. Po přesunu do Nového Jičína si vyzkoušel druhou ligu, větší či menší stopu zanechal i v Orlové a naposledy v Přerově. „Po skončení sezóny mi oznámili, že jim nesedím do týmové koncepce. Pana Janečka znám od dorostu, trénoval mě v Havířově. Dohodli jsme se během dvou dnů,“ nastínil, jak se po vypršení hanácké mise upeklo jeho šumperské angažmá.
Na Moravě jako doma
Jak se zdá, na Moravě se mu líbí. Ve východní části České republiky je s přítelkyní spokojený. Když oblékal dres novojičínských Ďáblů, vydělával si na živobytí nejen s hokejkou v ruce. „Pracoval jsem v kavárně. Nebyl to sice úplně můj šálek kávy, ale nic jiného se nevyskytlo. Na druhou stranu to byla celkem pohoda. Měl jsem naplněný program a stíhal tréninky i zápasy. Ačkoliv to po sportovní stránce byla jen druhá liga, pomohlo mi to v tom, že jsem si začal věřit. Podle mě by se v ní měl vyhrát každý mladý kluk. Pořád je to lepší, než paběrkovat ve čtvrté lajně prvoligového týmu.“
Hodně prostoru na ledě dostává i v Šumperku. Že je spojován s pozicí jednoho z lídrů, ale příliš neřeší. „Upřímně nevím, jak to vnímají kluci. Já se na to snažím nemyslet. Do každého zápasu jdu s tím, že z něj chci vytěžit tři body. Minulý rok bez diváků to bylo na prd. Teď hrajeme jednu z nejtěžších sezón ve svých kariérách. Nikdo nechce spadnout, to je jasné,“ zamyslel se. „Pokud jde o nás, rádi bychom se probili do play off. Alespoň já to tak mám.“
Šumperské mužstvo je mnohými experty označováno za hodně bruslivé. Čtyřiadvacetiletý forvard to nevidí jinak. „Je to naše hlavní přednost. Taky jsme bojovníci. Nemáme šikuly, kteří by dali šedesát gólů za sezónu. Uvědomujeme si, že můžeme být úspěšní za předpokladu, že budeme dřít pospolu jako jeden celek.“
Je to tady super!
V Česku si kroutí už sedmý rok a zatím si nestěžuje. Právě naopak! „Je to tady super. Nevím, jestli je to tím, že hraju hokej, ale cítím tady větší pohodu než ve Slovinsku. Tam je to na mě moc rychlé, všichni někam spěchají. Navíc se můžete uplatnit jen ve dvou profesionálních hokejových klubech. Trápit mě nemusí ani jazyková bariéra. Čeština je podobná slovinštině a chorvatštině. První rok jsem se učil základy, abych se domluvil. Kamarádi mě opravovali a postupně jsem to zmákl tak nějak sám. Všichni mi říkají, že mám ostravský přízvuk. Asi je to tím, že jsem začínal v Havířově,“ rozesmál se od ucha k uchu.
Do bouřlivé kulisy, která provází domácí utkání Draků, se okamžitě zamiloval. „V první lize jsem takovou atmosféru nezažil. Je to fakt parádní. Snad fanoušci nepřestanou chodit a budou při nás stát i nadále. Dokážou nám neskutečně pomoct.“
