Jak vás vůbec napadlo nabízet alternativní smuteční obřad?
Je to otázka vlastních prožitků i zkušeností lidí z okolí. Myslím si, že poslední rozloučení s blízkým člověkem by mělo být hlavně osobní, což se ale ne vždy daří. Tradiční smuteční obřad bývá někdy pro pozůstalé plný úzkosti a vnitřního napětí. Lidé se obecně bojí smrti. Smrt je z našich životů odsunuta. I proto, že se bojíme prožít své emoce. A to bychom chtěli změnit.
Je o takovou nabídku zájem?
Teprve s ní přicházíme, takže na hodnocení je ještě brzy. Lidé mají zažité určité tradice a neradi je mění, týká se to právě i smutečního obřadu. Na druhou stranu věřím, že mnozí uvítají poslední rozloučení v přírodě a v duchu příběhu zemřelého, kde se mohou uvolnit a přijmout jeho odchod. Mluvit o něm.
V čem vlastně alternativa k tradičnímu smutečnímu obřadu spočívá?
Je daleko osobnější a může se odehrát kdekoli – třeba na zahradě nebo na místě, kde to měl zesnulý rád. Například u rybníka, kam rád chodil nebo v lese. Na poslední rozloučení se nemusí chodit v černých šatech. Na zesnulého mohou pozůstalí společně při obřadu vzpomínat, v slzách i se smíchem. Poděkovat a oslavit jeho život, jaký byl. Procítit a sdílet, jak se jich dotknul. Uvědomit si, co ponesou dál ve svých srdcích. Uvidět ho i očima jiných a ucelit si jeho životní příběh.
Myšlenka alternativního posledního rozloučení se k nám dostala ze zahraničí?
Ano, v zahraničí začíná získávat na síle. Ale i v Česku, třeba v Praze existuje hřbitov, Les vzpomínek, kde se popel zemřelých vsypává pod kořeny stromů.
Svým způsobem může jít o návrat k pohanským zvykům…
Částečně ano. Jde o to, aby lidé pochopili, že ze smrti nemusí mít strach. Že je prostě nedílnou součástí života a jejím popíráním nezmizí. Dříve se rodilo a umíralo doma, byla to prostě součást života. Dnes jsou smrt i porod odsunuty do nemocnic, jako by to byla nemoc.
Myslíte, že v době epidemie covid-19 přemýšlí lidé o smrti víc?
Určitě ano. Hovoří se o ní víc než v minulých letech. Ale taky se jí lidé více bojí. A ze strachu z ní jsou schopní čehokoli.