Den dětí: na začátku byli čínští sirotci a Týden dětské radosti, potom bolševická přísnost

Každý první červnový den slavíme mezinárodní den dětí. Málokdo ale uvažuje nad tím, proč je to zrovna 1. června a proč a od kdy se vůbec tento svátek slaví. Sotva by koho napadlo, že na začátku byla připomínka čínských sirotků. V našem kraji se slavilo poprvé roku 1946 v Olomouci.

O těžkých osudech těch nejmenších se začalo ve společnosti více uvažovat po ničivé první světové válce, kdy byl svět plný sirotků nebo dětí, žijících ve skutečné bídě. Od reflexe faktu, že dětem by se společnost měla mnohem více věnovat, k vyhlášení mezinárodního dne dětí ale uběhly ještě skoro tři desítky let...

Poprvé se o mezinárodním svátku dětí hovořilo v roce 1925 na Světové konferenci pro blaho dětí, která se konala 1. června 1925. Ve stejný den se v americkém San Franciscu konal festival Dračích lodí, na jejichž oslavu čínský generální konzul shromáždil mnoho čínských sirotků, aby poukázal na to, že by se společnost měla více zabývat blahem dětí. K oficiálnímu vyhlášení dne dětí ale došlo až v roce 1949 - po další, ještě horší světové válce.

Hrozný příklad českých Lidic a mnoho dalšího utrpení dětí motivoval po válce aktivisty k dalším krokům. V roce 1949 Mezinárodní demokratická federace žen vyhlásila Den pro ochranu dětí. Datum oslav bylo ustanoveno na 1. červen, aby připomínalo shromáždění čínských sirotků v roce 1925 i první mezinárodní konferenci, která se tehdy věnovala tématu blaha dětí. Poprvé se 1. červen jako Den dětí slavil v roce 1950.

Už předtím ale u nás byly pokusy o sváteční čas pro nejmladší. V Československu se v roce 1946 poprvé konal takzvaný Týden dětské radosti. Odehrál se v termínu 16. až 23. června 1946. V Olomouci kvůli tomu dokonce na radnici vznikl výbor, který připravil různé aktivity.

Hned 16. června dopoledne se v Redutě odehrál slavnostní koncert pro děti, přičemž účinkujícími byl rovněž dětský sbor, tvořený 160 dívkami z Krnova. V Olomouci se pak v dalších dnech skupiny dětí, či celé třídy vydávaly například na návštěvy k jednotkám československé armády, uskutečnila se „majálesová“ dětská oslava a několik loutkových představení, ve školkách probíhaly různé besídky a setkání se soutěžemi, podobná dnešním dětským dnům. Vedení města rovněž slíbilo, že zlepší podmínky v dětském domově a vybaví čekárnu a ordinaci v „poradně pro tuberkulosní děti“ tak, aby nedocházelo k šíření této infekční choroby. Padlo i několik slibů o vybudování dalších dětských hřišť. Do oslav se zapojovaly dětské organizace, například Junáci, kteří se prezentovali veřejnosti a lákali nové členy (viz ilustraci z dětského týdeníku Vpřed z roku 1946).

Týden dětské radosti se podobně konal i o rok později. V roce 1948, po únorovém politickém převratu, sice komunistický režim už v květnu vyhlásil třetí ročník Týdne dětské radosti, jenže o dětské radosti a oslavách měli komunisté už o dost jiné představy. „Děti se nebudou shromažďovat na veřejných podnicích a slavnostech. Týden dětské radostí bude především vyhlášením celoročního programu péče o dítě ve všech složkách národa,“ psalo Rudé právo 27. března 1948. Takže týden dětské radosti, ale raději bez dětí...

To, že jsme pak jako Československá republika přistoupili i k uznání Mezinárodního dne dětí s oficiálním datem 1. června, už asi spontánním dětským oslavám uprostřed přísného stalinistického režimu kdovíjak nepomohlo.

Týden dětské radosti 1947 v archivu ČT https://www.ceskatelevize.cz/porady/10116288585-archiv-ct24/209452801350023/cast/329950/