Máte na krku šest křížků, za dva roky oslavíte pětašedesátku. Těšíte se na důchod?
Čas nezastavíte, takže máte pravdu – už jsem vlastně senior. To slovo se mi docela líbí, má v sobě moudrost a zkušenost. Ale „do důchodu“ se zatím rozhodně nechystám. Starám se o dvě firmy, které dávají práci šedesáti lidem, v Bludově se snažím přispívat k rozvoji obce jako neuvolněný místostarosta. Od rána do večera mám co dělat.
Spousta lidí ve vašem věku už se stará jen o zahrádku a vnoučata…
Tak to fungovalo dříve, ale z vlastní zkušenosti vím, že dneska je to jinak. Mám kolem sebe spoustu seniorů, kteří jsou pořád aktivní. Někteří i v sedmdesáti pracují, protože to jsou fakt machři ve svém oboru a firmy se bez nich neobejdou. Další pomáhají třeba u hasičů. Už dávno neplatí, že po šedesátce život pomalu končí. Věk je jenom číslo.
Ale přece jen – v dnešní době lidé od podnikání spíš utíkají. Vy jste ale svůj „velký byznys“ rozjel až po čtyřicítce, navíc v oblasti, kam se podnikatelé moc nehrnou.
Asi máte na mysli naši fabriku WTC Písečná, kde jsem obnovil výrobu zemědělské techniky. Začínali jsme od nuly a dneska vyvážíme zemědělské stroje do celé Evropy. Naše výrobky s WTC můžete potkat v Maďarsku, Německu, Švýcarsku, Francii, Belgie a mnoha dalších zemích. Není to procházka růžovou zahradou, ale ten hendikep, že Písečná je vlastně na konci světa, jsme překonali díky šikovným lidem, kteří mají o práci zájem.
Říká se, že lidi už pracovat nechtějí. V Písečné je to jinak?
Je to všude stejné – záleží na tom, jak se o zaměstnance staráte. My jsme i na tom „konci světa“ vybudovali vývojové centrum, kde se naši lidé podílejí na neustálém zlepšování našich výrobků. Když vidí, že o jejich práci je zájem, tak pracují rádi.
„Na pálenku z jablek se lidé často dívají skrz prsty. Já mám ale nejradši právě calvados.“
Ještě příjemnější musí být práce ve vaší druhé firmě, v bludovské palírně. Tedy pokud tam můžou zaměstnanci i koštovat?
Palírnu jsme vybudovali v roce 1999, byla to první soukromá pěstitelská palírna postavená na Šumpersku po roce 1948. Postupně jsme ji rozšiřovali, takže teď nabízí nejen pálení a moštování, ale i provoz malého lihovaru, šrotování ovoce nebo ubytování. A letos jsme připravili další novinku – možnost uložení ovoce do společného kvasu.
Z čeho nejraději pálíte vy osobně?
Na pálenku z jablek se lidé často dívají skrz prsty, pro někoho to není dost nóbl, ale já mám nejradši právě calvados. Je to jeden z nejlepších ovocných destilátů, které znám. Z jablek uděláte mošt, který necháte zkvasit na jablečné víno a to pak přepálíte na destilát. Vřele doporučuji!
To určitě vyzkouším… Ale na závěr se vás ještě musím zeptat na otázku, kterou nám naši čtenáři posílají vždy, když vydáme rozhovor s podnikatelem: Co s těmi penězi děláte?
Všechno, co vydělám, investuji do rozvoje. Své firmy už pomalu předávám dětem a chci, aby byly v dobré kondici, abych mohl být na svoji práci hrdý. A pak je tady něco, s čím se nijak nechlubím, ale dělám to rád – část zisků pravidelně posílám těm, kteří to opravdu potřebují. Podpořil jsem Babybox v Jeseníku, přispívám sportovcům z TJ Písečná, bludovským dobrovolným hasičům, místním charitám nebo Lékařům bez hranic. Během covidu jsme koupili kyslíkové koncentrátory pro Centrum sociálních služeb Jeseník a Diakonii Sobotín. A tak bych mohl pokračovat.
To je opravdu záslužná činnost, ale nikde se to moc neví, ani na vašem webu o tom neinformujete.
Beru to jako samozřejmost. Dnes jsem to řekl veřejně asi poprvé – možná proto, abych inspiroval i další podnikatele. Kdyby každý ve svém regionu fungoval jako odpovědný soused a o své zisky se podělil, hned by se nám tady žilo lépe. Nemůžeme se spoléhat jen na to, že se o všechno postará stát.
Více informací najdete na www.wtc-pisecna.eu nebo www.palirna-bludov.cz.
Josef Ťulpík s vnučkou Maruškou. S rodinou tráví každou volnou chvíli.