Ve velké konkurenci kapel a sólistů jste vyhrál Radiotalent. Přitom šlo o vaše vůbec první vystoupení na veřejnosti. Jaký to byl pocit, když jste uslyšel své jméno jako vítěze?

V první chvíli to byl absolutní šok, radost a vděk, ale vzápětí tyto pocity vystřídaly pochyby o mně samotném – zda jsem si to opravdu zasloužil a zda jsem ten správný člověk. Ostatní finalisté měli za sebou léta tvorby a můžeme je považovat za opravdové muzikanty, zatímco já v té době tvořil hudbu ve svém dětském pokoji zhruba sedm měsíců... O to větší šok to pro mě byl.

Co bys o sobě řekl ve třech větách těm, kdo o tobě nikdy neslyšeli?

Naivní snílek, který se řídí emocemi, a ne logickým uvažováním. Začínající hudebník, který raději líčí bolest syrovými slovy, než aby ji zaobaloval do metafor. Kluk, který buď v lásce najde smysl života, nebo ho jednou zabije.

Během finálového koncertu talentové soutěže Radiotalent jste posluchačům prozradil, že vás hudba zachránila. Můžete svou cestu k hudbě blíže popsat i čtenářům Reje?    

Hlavní důvod, proč jsem začal s hudbou, byl ten, že jsem se neuměl jakkoli svěřovat nebo popsat, jak se cítím. A jedinou formou, kterou to dokážu vyjádřit, je hudba. Pokud tedy někdo bude chtít najít odpověď na tuhle otázku, najde ji právě v mé tvorbě.

"Jako bych svlékl svou duši a nechal všechny, ať se na ni dívají"

Jako vítěz Radiotalentu jste dostal možnost vystoupit v hlavním programu známého festivalu Džemfest, který se koná v Domě kultury v Šumperku. Jaký zážitek nebo zkušenost jste si z Džemfestu odnesl?   

Nahlédnutí do zákulisí něčeho takového a možnost být toho součástí pro mě bylo splněným snem. Moc bych chtěl poděkovat kapele O5 a Radeček za tuto příležitost a za to, jak vstřícní ke mně byli. Když člověk doma vytváří hudbu, kterou slyší jen čtyři zdi a sousedi, nedá se to srovnat s tím, když stojíte před lidmi, otevřete se jim a zpíváte o věcech, které jsou odrazem vašich niterních radostí a bolestí. Jako bych svlékl svou duši a nechal všechny, ať se na ni dívají. Bylo to lepší než všechna sezení u psychologa.

V současný době vydáváte svůj první singl a dokonce i klip, který jste natočil v Zábřeze ve spolupráci se studiem TA Musica. Jak tvůrčí proces probíhal, co vás nejvíc překvapilo, potěšilo a jak jste spokojený s výsledkem?  

Píseň vypráví příběh o mé školní lásce. Text jsme psali společně s géniem Danem Holým, který během psaní fungoval zároveň jako psycholog – nahlodával mou hlavu a tahal ze mě střípky, které bychom do textu mohli otisknout. Proces psaní s Danem byl velmi inspirativní a sám teď nad psaním přemýšlím znatelně jinak. Za produkcí stál Daniel Kašpar, o hudební produkci se postaral Jakub Mečkovský. Nikdy jsem nenahrával v profesionálním studiu s drahou technikou a všemi vymoženostmi, tudíž to byl nezvyk a velký zážitek. Dan Holý, který se účastnil i nahrávání, a všichni z TA Musica vytvořili rodinnou atmosféru a já se cítil jako doma. Všem patří velké díky. S výsledkem jsem moc spokojený a doufám, že se posluchačům bude píseň líbit.

Jaké máte další hudební plány?

Nadále tvořit hudbu, zlepšovat se, vypisovat se z věcí, které mě trápí a které neumím sdělit jinak než hudbou. Protože hudba je víc než jen hromada tónů – je to lék jak pro autora, tak pro posluchače.

Podívejte se na nový klip Davida: