Naštvaný číšník, knedlík za 150 korun ohřívaný v mikrovlnce nebo debata s obsluhou, jestli si mohu sednout dovnitř hospody, když venku je narváno – nemohl jsem, takže jsem před restauračkou seděl na zemi… A jídlo jsem si nakonec také neobjednal, protože než dávat peníze někomu, kdo ani neodpoví na pozdrav, to si raději doma uvařím krupicovou kaši. 

Nevím, koho ekonomická krize zasáhla méně a koho více. Možná bychom ji ale měli nechat udělat to, v čem je dobrá – vyčlenit zrno od plev. Někdy mám pocity, že špatně pochopenou solidaritou plevy v turistickém ruchu ještě přihnojujeme.