SPORT

Stolní tenista Petr Wiesner tvrdí: Stěžejní je u nás hlavaROZHOVOR

6. dubna 2016, 11:00, Petr Fišer
Stolní tenista Petr Wiesner tvrdí: Stěžejní je u nás hlava Šumperk - V soutěži, do níž znovu zasáhli po několika oddílových letech strávených v divizi, byste nenašli věkově starší partu. Stolní tenisté ze Šumperka se ale mladší konkurencí vykolejit nenechali a důkladně ji proháněli stylem solidně rozjetého pendolina. Třetí ligou prosvištěli až na konečné čtvrté místo. „Můžeme mluvit o povedeném návratu, jsme s ním velice spokojeni,“ pochvaloval si PETR WIESNER.

 Podle týmového lídra mělo šumperské kvarteto kvalitativně i na medailovou trojici. „Při troše štěstí to mohlo být ještě o malinko lepší,“ tvrdil přesvědčeně člen výběru, jehož základní sestavu kromě levorukého bombarďáka tvořili Milan Rabenseifner, Miroslav Žvátora a Jiří Müller.

Co představovalo největší komplikaci?
„Nevyhnuly se nám zdravotní problémy. Já jsem kvůli nim neodehrál tři zápasy. Nejhůř na tom byl Milan, kterého výrazně omezoval zánět v rameni na pravé ruce. Pořádně s ní nemohl cuknout. Vadilo mu to nejen při smečování, ale i při celém útočném snažení. Byl odsouzen k pasivní hře, na níž nemá svůj styl založený. Jeho úspěšnost by se za normálních okolností vyšvihla minimálně o pětadvacet procent nahoru, jsem o tom přesvědčený. Bohužel tím byl limitovaný až přespříliš.“

Ve stejném složení jste se sešli po delší době. Jaké to bylo?
„Opravdu příjemné. Protože si máme co říct, moc jsme si to užívali. Pohodová atmosféra panovala i při venkovních zájezdech. Bylo to fajn.“

Zpátky do třetí ligy jste naskočili potom, co jste si vyzkoušeli zahraniční angažmá nebo jiné soutěže. Změnila se zásadněji její úroveň?
„Neřekl bych. Připadala mi zhruba stejná a srovnatelná jako tenkrát. Na druhou stranu to každý rok může být jiné. Záleží, jak silnější kluby s větší základnou manipulují se sestavami. Letos to nebylo nijak zvlášť hrozné, od začátku až do konce se ve většině případů nastupovalo se stejnými hráči.“

Pokud šlo o rozložení družstva s ohledem na ročníky narození, připadl vám primát největších soutěžních „staříků“. To jste na tom byli fyzicky tak dobře? Nechali jste za sebou řadu soupeřů!
„Na mladších klucích je dobrá příprava znát. Trénují denně a jsou skutečně rychlí. V náš prospěch mluvila zkušenost. Poráželi jsme je, protože toho máme víc za sebou a uměli jsme toho využít. A pokud jde o zmiňovanou fyzickou kondici, ve stolním tenise není až tak důležitá jako v některých jiných sportech.“

A co je tedy důležité?
„V první řadě musíte chtít. A taky mít výdrž, píli a trošku talentu, ať je v budoucnu na čem stavět a co rozvíjet. Sám o sobě ale nestačí. Za stěžejní bych označil psychickou sílu a vyzrálost. Před devíti nebo deseti lety se jeden set zkrátil z jednadvaceti vítězných míčků na jedenáct a ze stolního tenisu se stal velmi rychlý sport. Prakticky neustále jste ve stresu a nemáte chvíli klid. Jakmile prohráváte o čtyři nebo pět balónků, strašně složitě se to dohání. Proto hraje právě hlava velkou roli. Můžete být úderově natrénovaný, jak chcete, ale když ji neukočírujete, máte smůlu. Stačí jedna blbá chyba, potom smolné prasátko, a jestliže nejste odolný, už se vezete. Necháte se lehce vytočit, začnete nadávat, přestanete se soustředit a okamžitě ztrácíte půdu pod nohama. Ve finále vás to může stát celý zápas.“

Vaše sportovní odvětví je na Šumpersku dost populární. Čím to je, že se mu v okresních soutěžích věnuje tolik zájemců?
„Na vesnici se dá dohromady několik zapálenců a ke štěstí toho moc nepotřebují. Než aby to mastili pořád dokola mezi sebou, tak si radši zahrají proti jinému mančaftu. Proto je soutěžní tenis tolik oblíbený. Zapojovat se do něj můžete i v pokročilejším věku a ještě k tomu bez větších nároků na finance a prostor. Klidně postačí trochu větší chodba někde v hospodě. Že to funguje, a navíc dobře, dokazuje fakt, že se kvůli narůstajícímu zájmu otevře i IV. třída.“

Lákají souboje u zelených stolů také mládežníky?
„V Šumperku si nemůžeme stěžovat. Po přestěhování do nové herny, které proběhlo za vydatné pomoci a podpory města, jsme zásluhou úspěšných náborů úplně změnili věkovou strukturu klubu. Mládežníci tvoří většinu, v minulosti to bývalo naopak. A jsme moc rádi, že se jim daří. Především Libor Vicenec, Rudolf Paseka, Vladimír Tomeš a Denis Nevařil jsou hodně šikovní a taky talentovaní. V budoucnu by k okresním úspěchům mohli začít přidávat dobrá krajská umístění a třeba i účast na republice. Bude záležet jen na nich.“

V čem vidíte největší kouzlo stolního tenisu?
„Že ho může hrát prakticky každý. Budeme-li se bavit o rekreační úrovni, není náročný fyzicky ani finančně. Zpříjemní vám volný čas a ještě se u něj krásně hýbete, zpotíte a důkladně vyblbnete.“


Foto: nb

Petr Wiesner (vpravo) s partou spoluhráčů.


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.

Datum: 6.4.2016 13:04
Titulek: Pohoda s partou přátel
Autor: Dobroslav Picek
70
Kromě výborných kamarádů ,hráčů bych chtěl poděkovat správci herny AGACHIMU Konstantinovi za obětavou a poctivou práci s mládeží a ostatním hráčům .Jako výborný hráč ,rozhodčí v důchodovém věku je příkladem pro ostatní.
Reagovat
Datum: 6.4.2016 16:39
Titulek: Re: Pohoda s partou přátel
Autor: karel
37
Plně souhlasím s Vaším příspěvkem a vzkazuji všem příznivcům st.tenisu aby navštívili hernu a přišli si zahrát a fandit našim sportovcům.
Reagovat
Datum: 8.4.2016 13:13
Titulek: Bez titulku
Autor: tenista
68
A kde máte Máru Pospíšila? :-)
Reagovat