„Jarda mi volal, jestli bych neměl zájem a jestli bych do toho nešel. Zábřežský fotbal mi nebyl nikdy lhostejný, na jeho osudu mi vždycky záleželo. Takže jsem v podstatě neměl o čem přemýšlet. Zdravotně jsem v pořádku a trénování mě pořád baví. Jsem Zábřežák a chci pomoci,“ řekl ke svému opětovnému jmenování do funkce hlavního kouče zkušený stratég.

Sulku se pod trenérským vedením předsedy Appla příliš nedařilo. Z deseti pokusů bodovalo jen třikrát a jako nejméně gólové mužstvo krajského přeboru, které navíc často inkasovalo, musí vyhlížet světlejší zítřky z nelichotivé předposlední pozice. Na čtrnácté Bohuňovice ztrácí tři body.  

Petr nebo Pavel? Teď je to úplně jedno…

Jáně byl v minulosti aktivně u toho, když se na Městském stadiónu hrávala moravskoslezská liga. Jakmile to situace dovolí, osahaného kormidla se ujme v úplně jiné situaci. Výběr plný mladíků a klubových odchovanců se topí u dna nejvyšší krajské soutěže a v boji o záchranu jej čeká pořádná honička. „Otázkou je, kdy se ke sportovní budeme moct vrátit. A pokud se začne hrát, jestli bude nějaký prostor k předchozímu trénování. V opačném případě by mohlo docházet k častějším zraněním a jiným podobným průšvihům,“ obává se možného scénáře ostřílený lodivod. 

„To, jestli je momentálně trenérem Zábřeha Petr nebo Pavel, skoro nikoho nezajímá. Amatérský sport se ocitl na vedlejší koleji. Profesionální týmy sice dostaly zelenou, ale kulisu jim dělají prázdné tribuny. Jestli to takhle půjde dál, nad sporty, jako je fotbal, budou mít navrch obtloustlí šipkaři, kterým fandí obtloustlí diváci chlemstající pivo. Je to tristní. Přitom se ukazuje, že fyzicky zdatní jedinci zvládají problémy s koronavirem líp než ti, co po fyzické stránce tolik odolní nejsou,“ poukazuje Otto Jáně.