ZPRÁVY

Martin Patřičný: „Chlap má dělat rukama.“ROZHOVOR

20. ledna 2015, 07:07, Hana Písková
Martin Patřičný: „Chlap má dělat rukama.“ Šumperk - V minulém týdnu byl hostem šumperského cyklu Via Lucis výtvarník a „dřevař“ Martin Patřičný. Překvapilo mě, kolik lidí ze Šumperka i okolí přilákala výstava jeho děl a kolik lidí se živě zajímalo o práci se dřevem. V nabitém sálku Vily Doris vyprávěl nejen o dřevě a o knihách, ale i recitoval a vzdal hold moravským písničkám. Výstava nazvaná Dřevo bude k vidění v Galerii na schodech do 13. února.

 Před dnešní vernisáží a besedou jsem slyšela jednu ženu, jak říká, že vlastně neví, za čím sem jde, ale že slyšela, že to bude fajn. Ženy vás evidentně milují a dávají na vás pozitivní reference. Jak to děláte?
To je akce a reakce. Já mám holky radši než chlapy. S chlapy snad taky vycházím dobře, sám jsem chlap, a tak vím, co samečkové nemají rádi, takže jim to nedělám. Ženský ale miluju, protože každá ženská je úplně jiná. Kdykoli se s nějakou potkám, vždycky se stane něco divného. Když se potkají chlapi, řeknou si, že to bude tak a tak a nějak to jede, poměrně bez překvapení. Já mám ale rád překvapení a změny. Holky mám prostě rád a ony to vědí, vycítí to, stejně jako jste to vycítila vy. Mám je rád i s jejich strašnými vadami (smích).

Lidé jsou často v životě nespokojení, protože neobjevili to pravé, co by měli dělat. Vám se to zjevně podařilo. Vzpomenete si na ten moment, kdy jste si uvědomil, že práce se dřevem je to, čemu se máte věnovat?
Bylo to jinak. Já jsem byl úplně blbej a ještě jsem si vždycky myslel, že budu spisovatel a že chci dělat divadlo. Divadlo netradiční, divadlo malé formy, něco jako kramářství, jarmarečnictví, kabaret. To mě strašně táhlo. Dělal jsem v divadle třeba poezii. Jenže za totality, když jsem se vrátil z vojny, jsem pochopil, že se to nemůže, že mi to nedovolí. Takže jsem se toho vzdal.

Kdy přišla změna?
Teprve, když jsem objevil dřevo a začal jsem ho brát jako hobby při práci, jsem zjistil, že sice neumím moc kreslit, ale že umím cokoli vymodelovat. Vidím tvarově. Tvary mě lákají dodneška, pořád. Když někdo tvrdí, že se mi do všeho pletou ptáci a ženský, tak má pravdu. Každá ženská je jiná a každý tvar je jiný a to mě ještě pořád drží.

Kolik vám bylo, když jste na to přišel?
To už mi táhlo ke třicítce. V té době už jsem uměl docela dobře řemeslo, protože už předtím jsem dělal nějaké sošky. Můj strýček mi vysvětlil, že nejdřív se musím naučit dělat řemeslo, aby socha vypadala tak, jak jsem si ji představoval. Díky němu jsem si také uvědomil, že chlap má dělat rukama. Jakmile chlapi nedělají rukama, tak je musí pořád bolet hlava nebo propukne nemoc nebo vyschnou, protože žijí nepřirozený život. Chlap přece ráno vstal a musel lovit a obstarat oheň.

Ne každý muž je dnes ale manuálně zručný.
Existují samozřejmě i extrémní nešikové, ale jsou to výjimky. Za celý život jsem potkal jen dva nebo tři takové lidi. Řeknu vám to ještě jinak. My jsme s mou ženou, se švagrem, jeho ženou a našimi dětmi jezdili na řeku a děti nás zažily v tom původním. Viděly, jak muži tahají těžkou bagáž, lodě a jdou se sekyrkou do lesa. Ženy vařili a staraly se o to, aby děti byly v suchu. Byla to přirozená dělba práce. V té době jsme neměli peníze, nemohli jsme chodit každý den do hospody, takže se vařilo na ohni. A večer se sedělo u ohně a zpívalo se. Myslím, že i díky těmto zážitkům jsme s dětmi neměli zásadní problémy.

Když jsme u toho zpívání, netajíte se láskou k moravským písničkám. Máte moravské předky?
To ne, ale moravské písničky jsem měl odjakživa rád. Celý život poslouchám rád to, co má melodii. Naši měli písničky doma na gramodeskách a vždycky jsme je zpívali. Navíc na Moravě jsem byl i ve sklípku a známým jsem je zpíval tak, jak my Pražáci zpíváme moravské písničky. Oni se řezali smíchy, ale líbilo se jim to. Pro mě jsou to krásné písničky.

Lidé vás, co se práce se dřevem týká, berou jako mistra, který ví o dřevě všechno. Je něco, co o něm přece jen ještě nevíte a co vás ještě láká se naučit?
Ani ne. Mě dřevo láká samo o sobě. Já ještě pořád štípu dříví a najednou se tam objeví něco, co musím uříznout a uschovat. Pak si udělám obrázek nebo sošku. Pořád mě lákají nové věci.


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Tento článek dosud nikdo neokomentoval, přidejte svůj názor.