KULTURA

Koblížek Josie Vařeka: „Jsme napůl dospělí a napůl velké děti“ROZHOVOR

7. února 2012, 23:30, téma KULTURNÍ ŽIVOT, text, foto - js, archiv skupiny
Koblížek Josie Vařeka: „Jsme napůl dospělí a napůl velké děti“ Šumperk - Šumperští Koblížc! rozhýbali jaksepatří a pěkně sluší nudné vody našeho mdlého hudebního rybníka. Za čtyři roky si vysloužili originální značku sympaticky šílené a pořádně ulítnuté klučičí skupiny, po níž davy dospívajících slečen beznadějně šílí.

První demo CD „Řev z pískoviště“ vydali po dvou letech svého trvání (2009). Poté se rozjeli na festivaly. Vystupují v klubech a všude tam, kde mají o ně zájem a kam stačí zavítat. Natáčejí desky, videoklipy, vystupují v televizi. Předskokan Mňága a Žďorp. První klip v roce 2010 Zavři oči. Druhá demo CD Mars útočí (2010). Druhý klip k písničce Ty a já ve spolupráci s TV Muvi (2010). Nominace na Objev roku TV Óčko (2010), přímý přenos koncertu z Lucerny. Poslední deska Sami sebou (2011). Časopis Bravo na svém Facebooku zjistil, že Koblížc! jsou třetí nejpopulárnější hudební skupina u nás (dokonce nechali za sebou stříbrné slavíky Nightwork). Hrají. Zpívají. Blázní. Divočí. Udivují. Baví (se) a… ve všední den každý z nich ještě chodí do školy, kterou příliš nemilují.
Josef Vařeka (18) a Robert Poch (19) navštěvují Střední školu železniční a stavební v Šumperku. Filip Vlček (17) chodí do Vyšší odborné školy a Střední průmyslové školy v Šumperku. Nejstarší z nich Tomáš Brandejský (20) zahájil studium prvního ročníku Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Věčně usměvavého a dobře naladěného žáka, kytaristu a zpěváka Josie Vařeku z třetího ročníku SŠŽS v Šumperku jsme vytáhli přímo z vyučování, abychom mu položili několik záludných otázek přímo na jeho tělo. Své učitelce musel slíbit, že si zameškanou látku dopíše a naučí. Na první pohled působí jako tsunami. Všude je ho vidět. Pořádně slyšet. Ve škole si s ním leckdy užijí. Učitelé i žáci. Sem tam uletí. Stále je však svůj. Koblížek!

Vaše škola se nachází v bývalém šumperském zámku. Necítíte se v jeho komnatách někdy jako zámecký pán, který hraje a zpívá pro radost všem uplynulým stoletím?
„Spíš si někdy připadám jako opuštěná zámecká paní...!“

Docela nechápu, jak lze každý den chodit do školy, učit se, psát domácí úkoly a vedle toho statečně křepčit na pódiích, natáčet ve studiu, vystupovat před kamerami a objektivy, odpovídat zvědavým novinářům…
„Sám ani nevím, jak to vše zvládám. Občas mívám problémy ve škole, ale stejně tak na pódiu. Je to šílený, ale moc příjemný...“

Leze sláva (byť jenom polní tráva) mladému člověku do hlavy? A pokud ano, jak lze bezúhonně přežít?
„Vždy jsem rád na sebe přitahoval pozornost druhých. Taky jsem rád, když mě lidi sledují. Beru to normálně jako svou běžnou práci. Neřeším to...“

Kytara je asi vaše nejčastější společnice. Co pěkného jste spolu už prožili?
„Miluji ji! Procestovali jsme spolu spoustu míst. Projeli jsme spolu hodně kilometrů. Nakonec se se mnou stejně rozešla, protože jsem jí ustřelil krk...“

Vraťme se ještě do školy a k vašemu pobytu v zámku. Je něco, co se vám v něm líbí, zamlouvá, co vám nevadí a čemu se nedivíte?

„Naše třída je plná magorů. Největší z nich je Jan Kupka, který vypadá jako Rambo, ale je to milovník růží a koní...“

Kdybyste onen šumperský zámek vlastnil, co byste v něm dnes nejraději viděl…?
„Na nádvoří bych udělal skatepark. V létě by se tam konaly naše famózní koncerty. Po chodbách bych jezdil na motorce..“

Proč právě na motorce?
„Protože jde o život!“

Kdysi dříve jsem miloval lahodné domácí koblížky od maminky. Když občas sleduji vaše bláznivá a ujetá vystoupení, nevím, nevím, jestli bych neměl raději dát přednost palačinkám?
„Asi by bylo nejlepší, kdybyste nic nejedl. Nerad bych, aby vám při naší show zaskočilo!“

A teď vážně. Jste fajn kapela. Máte své věrné fanoušky. Máte dobře našlápnuto, protože už trochu šlapete Nightworku přímo na paty, a jste ze Šumperka. Koho musíte ještě porazit a co musíte ještě pokořit, abyste si mohli do svých domácích klecí usadit zlaté České slavíky?
„Ze všeho nejdříve musíme pokořit sami sebe, protože se neumíme ještě někdy dost ovládat. Nikoho nemíníme porážet. Chceme jít vlastní cestou a už vůbec nechceme Českého slavíka...“

Za rok budete, doufejme, maturovat. Co pak a potom? Nebo vás čeká nevyhnutelný osud dříve fascinující klučičí skupiny Lunetic, která nedávno vstala z hrobu? Chcete taky vstoupit do záhrobí…?
„Plánuju kariéru na hudební scéně. Rád bych studoval na FAMU nebo DAMU režii. Když se to nepovede, budu potetovaný učitel v mateřské školce, nebo budu stavět mosty...“

Jaké hodnotě v tomto rozporuplném a rozvráceném světě dáváte přednost, abyste se nemusel za nic a nikoho příliš stydět?
„Nejdůležitější je věřit si. Vždy se chci spolehnout na svůj instinkt. Nenechat se příliš ovlivňovat druhými.“

Myslíte si, že už jste dost dospělý, abyste se nejenom v hudebním světě coby Koblížek a maturant neztratil?
„Jsem hyperaktivní. Pořád musím něco dělat. Mám problém v hodině chvilku sedět na zadku. Někdy je to hrozné. Naše poslední CD, které vyšlo před koncem minulého roku, má název Sami sebou. Jeho křest plánujeme na šestého dubna v šumperském H-Clubu...

Sami sebou - to zní docela slibně. Jací jste dnes...?
Asi trošku dospělejší. Když jsme točili první desku, byli jsme sotva šestnáctiletí kluci. To dnešní album je už trochu dospělejší. Vlastně i my jsme napůl dospělí a napůl velké děti.“

Na okraj rozhovoru:
Žák, zpěvák a kytarista Josef Vařeka alias Josie Koblížek odpovídal na otázky opatrně a poctivě. Neustále přemýšlel. Kroutil hlavou. Nechtěl střílet vedle. Žádný frajer. Leckoho možná provokuje tím, jaký je; jak se chová, co (ne)dělá a jak uvažuje. Ale jinak docela obyčejný kluk. Spolu s dalšími třemi Koblížky úspěšně naskočil do příliš rychlého vlaku. Zatím se společně drží. Svou soustavnou prací získali věrné příznivce, vděčné obdivovatelky. Věřme, že ještě nějaký vlídný čas budou směle dráždit nepříjemně klidnou a mdlou hladinu naší hudební scény.










 


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.

Datum: 8.2.2012 10:49
Titulek: Bez titulku
Autor: abcd
112
Vždycky, když je někde vidím, tak se stydím, že jsem ze Šumperka. Rozhovor mi to jenom potvrzuje...
Reagovat
Datum: 8.2.2012 14:58
Titulek: Kdo má koblížky, sází na jistotu!
Autor: Mal Gibson
162
106
Koblížek, objevil-li se dříve na silnici, byl bleskově nahrnut na lopatičku a odnesen zatepla jako cennost... Po koňském hnoji je sháňka i dnes.
Reagovat
Datum: 8.2.2012 18:59
Titulek: Re: Bez titulku
Autor: gabra
138
111
Být tebou, tak se stydím jenom za sebe, takový výrok svědčí o tvém vysokém IQ.
Reagovat
Datum: 8.2.2012 22:11
Titulek: Re: Bez titulku
Autor: abcd
119
Podle "menzovského" testu mám IQ 134... Moc nerozumím Vašemu protimluvu-stydět se za relativně vysokou hodnotu inteligenčního kvocientu? A dávat to do souvislosti s mým názorem v této diskuzi?
Reagovat
Datum: 8.2.2012 22:35
Titulek: Re: Bez titulku
Autor: Smyl Flek z Nohavic
90
105
Někteří lidé žijí ve světě, ve kterém je nutné se stydět za cokoliv, co se vymyká průměru a je jedno kterým směrem. Gabra zřejmě v takovém světě žije. Vaše iq je o třetinu vyšší, než je průměr, to je docela viditelný rozdíl, takže podle této logiky byste se měl stydět docela dost. To byste snad pomalu ani neměl vystrkovat nos z baráku.
Reagovat

NA FLÁM FEST ZADARMO


Hrajte s REJEM o 5 vstupenek na FLÁM FEST, který se uskuteční na zábřežském bazénu v sobotu 9. září. Stačí, když pošlete správnou odpověď na soutěžní otázku a budete mít špetku štěstí při losování. Příští týden zveřejníme jména pěti šťastlivců, kteří půjdou na festival zadarmo.

Soutěžní otázka:

Kolikátý ročník Flám festu se letos uskuteční?

A) druhý
B) čtvrtý
C) šestý

Odpovědi posílejte do čtvrtka jako SMS ve tvaru ODPOVĚĎ, JMÉNO, BYDLIŠTĚ na číslo 605 854 541. (Cena jedné SMS odpovídá standardní textové zprávě dle ceníku vašeho tarifu.)


VYHODNOCENÍ

Vstupenku na novou animovanou komedii EMOJI VE FILMU, kterou promítá šumperské kino OKO až do 23. srpna, vyhráli Petra Jelínková z Nového Malína, Adéla Borseníková ze Sobotína a Daniel Poštulka ze Šumperka.
Blahopřejeme! Výhra na vás čeká v pokladně kina OKO Šumperk.