ZPRÁVY

Jiří Lazebníček: „Jedničkou je pro mě ryzec syrovinka.“ROZHOVOR

9. září 2014, 09:12, Hana Písková
Šumperk - Už tento čtvrtek otevře šumperské muzeum dveře všem milovníkům hub. Popatnácté se tu bude až do soboty konat oblíbená houbařská výstava, během níž je současně veřejnosti k dispozici mykologická poradna. Jejím účastníkem bývá pravidelně mykolog, dendrolog a cestovatel Jiří Lazebníček z Olomouce, který letos v červnu oslavil osmdesátiny. Září bez šumperské výstavy hub a kolegů mykologů i dychtivých houbařů si už ani nedokáže představit.


 Těšíte se na letošní houbařskou událost v Šumperku?

Vždycky se těším. Na profesora Bronislava Hlůzu, na Magdu Zmrhalovou ze šumperského muzea, na všechny, kteří se na výstavu hub sjíždějí.

Do mykologických poraden prý v poslední době přichází hodně lidí. Co bývá tím hlavním důvodem?
Chtějí poznat nové druhy hub. Zajímají se o to, co všechno v okolí jejich domova roste, nebo sami přinášejí houby k určení.

Dá se říct, že je česká populace vzdělanější, co se týká hub?
Můžeme říct, že ano. Na druhou stranu je pravda, že do počátku srpna bylo jen v olomoucké nemocnici evidováno deset otrav houbami, a to ještě v té době houby moc nerostly. Lidé si stále zaměňují třeba bedle, pečárky nebo holubinky s muchomůrkou zelenou. Často se například přicházejí radit ti, kteří najdou pečárky v městském parku. Sbírat houby v parku ale moc nedoporučuji, rostou tam třeba i vláknice, které mohou být i smrtelně jedovaté.

Mykologie je velmi specifický obor, jak jste se k němu dostal?
Určitě to mají na svědomí moji rodiče, kteří mě už někdy v roce 1937, kdy jsem měl tři roky, poprvé vzali na houby. Pamatuji si mámu, jak lozila po čtyřech a sbírala malé hříbečky, které pak zavařovala. Můj zájem o houby vzrůstal, bavilo mě to na střední škole i na Lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně. V té době se ale mykologie na škole nějak moc nepřednášela, takže jsem se přihlásil do kroužku mykologie a fytopatologie, tam jsem poznal mnoho nových věcí. Později jsem se dostal na pracoviště Botanického ústavu Československé akademie věd. Tam jsem se naučil poznávat desítky a desítky druhů hub. Měli jsme tenkrát přes čtyřicet výzkumných ploch na Moravě i na Slovensku. A pořád je to pro mě dobrodružství. Vlastně každý týden se dozvídám o růstu nových druhů hub.

Vím, že jste se za houbami vydával i do zahraničí. Na kterou z cest rád vzpomínáte?
Do zahraničí jsem cestoval, ale ne až tak kvůli houbám. Navštívil jsem třeba Nový Zéland, kde jsem je sbíral. Pravda ale je, že dodnes nejsou určené, protože evropští mykologové je neznají a na Novém Zélandě houby nikdo mykologicky nezpracovává, odborné literatury je tam velmi málo. Navštívil jsem Spojené státy americké, projel jsem tam osmadvacet národních parků, ale hub tam bylo velmi málo. Pohybovali jsme se s kolegy v oblastech, kde jsme se zaměřovali na vzácnější rostliny. Pár vzácných hub jsem našel na pustách v Maďarsku. Procestoval jsem s polskými mykology jejich zem.

Když si můžete vybírat, kam se vydat na houby, kde je pro vás houbařský ráj?
Protože jsem dlouho pracoval v Brně, míval jsem rád houby teplomilné, houby jižní Moravy okolo Starého Poddvorova, Čejkovic, Hodonína.

Kam se vydáváte na Šumpersku a čím jsou zdejší lesy podle vás výjimečné?
V rámci výstavy jezdíme po šesti nebo sedmi lokalitách v Litovelském Pomoraví a potom se vydáváme do Nízkého Jeseníku. Sbíráme houby okolo Dlouhých Strání. V bučinách i smrčinách najdeme spoustu hřibů, kozáků, křemenáčů a dalších vzácnějších hub. Navštívíme Skřítek. Tam, kde jsou rašeliny, najdeme houby, které jinde nevyrostou. Mají deseti až patnácti centimetrové třeně, to se jinde nenajde.

Kdybyste měl říct jedinou houbu, na které si nejraději pochutnáte, která by to byla?
Jedničkou je pro mě ryzec syrovinka, ten je ovšem v poslední době poměrně vzácný. Je to houba, která páchne typicky slanečkem. Houba se dá sušit nebo ji nakrájím na malé kousky a dávám do čočkové polévky. Její vůně přehluší i majoránku a další koření. Na druhém místě je pro mě ryzec pravý, který má ale čtyři nebo pět forem. Bývají roky, kdy jich vyroste i velké množství.

Máte svůj houbařský sen?
Já jsem toho už našel dost. Třeba obrovský úlovek čtyři sta padesáti pěti plodnic štítovky oranžové. Našel jsem pro Českou republiku poměrně vzácný druh václavky, tři sta šedesát plodnic v jednom velkém trsu na dubu v lese u Lanžhotu. Bylo to někdy v roce 1964 a vezl jsem ji na kongres v Polsku, kde ji obdivovalo asi dvě stě mykologů z celého světa. Z vzácných druhů jsem pak našel ještě třeba na Opavsku lesklokorku ploskou, která měla, přestože se nám několik plodnic po cestě ulámalo, devadesát šest kilo. Radost jsem měl i z hřibu moravského. Mám pocit, že všechno hezké, co jsem mohl najít, jsem našel.


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Tento článek dosud nikdo neokomentoval, přidejte svůj názor.

NA KONCERT ZADARMO


Hrajte s REJEM o 5 vstupenek na komponovaný koncertní recitál textaře MICHALA HORÁČKA, který se uskuteční v pátek 6. října v Domě kultury Šumperk. Stačí, když pošlete správnou odpověď na soutěžní otázku a budete mít špetku štěstí při losování. Příští týden zveřejníme jména pěti šťastlivců, kteří půjdou na koncert zadarmo.

Soutěžní otázka:

K jaké písni nenapsal text Michal Horáček?

A) Dívám se, dívám
B) Levandulová
C) Lásko, voníš deštěm

Odpovědi posílejte do čtvrtka jako SMS ve tvaru ODPOVĚĎ, JMÉNO, BYDLIŠTĚ na číslo 605 854 541. (Cena jedné SMS odpovídá standardní textové zprávě dle ceníku vašeho tarifu.)

VYHODNOCENÍ

Vstupenku na galakoncert našeho nejznámějšího tenoristy ŠTEFANA MARGITY, který zazpívá v sobotu 23. září v kulturním domě v Zábřeze, vyhráli Marcela Krmíčková ze Sudkova, Martina Kubešová ze Šumperka a Zdenka Zapletalová z Hrabenova.
Blahopřejeme! Výhra na vás čeká v pokladně IC Zábřeh (v budově kulturáku).