KULTURA

„Dal bych si to ještě jednou,“ říká Olda Říha z KatapultuROZHOVOR

23. září 2015, 10:00, Ondřej Polák
„Dal bych si to ještě jednou,“ říká Olda Říha z Katapultu Hlupák váhá, Až, Lesní manekýn, Někdy příště nebo Já nesnídám sám. Nejen tyto legendární hity zahraje skupina Katapult v pátek 25. září v Domě kultury Šumperk. Při této příležitosti nám poskytl rozhovor zpěvák a poslední žijící člen původní sestavy Katapultu OLDA ŘÍHA.

 Katapult si letos připomíná 40. výročí od založení. Jak jubileum slavíte?
Slavíme to prací. Jedeme celoroční turné, které vlastně hrajeme v rámci mého celoživotního turné. O Katapultu je totiž známo, že od doby vzniku v roce 1975 hraje měsíc co měsíc, rok co rok - v podstatě bez přestávky.

Dá se popsat v několika větách, jaké pro vás byly ty uplynulé čtyři desítky let s Katapultem?
Letos hrajeme na konci každého koncertu novou písničku, kde mé pocity popisuji. Dají se shrnout slovy, že nejraději bych si to dal ještě jednou. Mně rokenrol tak baví, že bych nejraději odehrál dalších čtyřicet let.

Který okamžik byl pro Katapult tím zlomovým, že se stal slavnou kapelou?
Byla to hned ta první chvíle, když Katapult začal hrát. Veřejnost naši muziku přijala tak nadšeně, že nás to až vyděsilo k smrti. Vlastně jsme rozpoutali revoluci v bigbítu. Tenkrát totiž byla situace pro rockovou hudbu špatná, panovala normalizace a komunistický diktát. My jsme jako tři blbečkové, co nic netušili, hráli muziku svého srdce jen tak pro radost. Zjistili jsme, že se to lidem líbí a naše hvězda rychle stoupala vzhůru.

Během dlouhé existence ale kapelu potkaly i smutnější chvíle. Jak jste je překonával?
Bude to možná znít od drsného rockera moc poeticky, ale já jsem ty události překonával láskou k rokenrolu. Vždy jsem říkal svým parťákům, že nás nemůže nic zastavit, jedině by nám uřezali ruce, jinak budeme hrát pořád. Překonání potíží nebylo lehké, smrt dlouholetých spoluhráčů s člověkem zamává, ale muzika mě natolik baví, že jsem šel dál doslova přes mrtvoly.

Z původního složení kapely jste zůstal sám. Co bylo zásadním kritériem při výběru nových členů?
Byla to obtížná situace, vlastně jedna z nejobtížnějších v mém životě, protože najít někoho za moje celoživotní parťáky byl velký problém. Prvně museli mít tu muziku v srdci, určitou pokoru, nesměli ale pouze nahrazovat ty dva chlapy, co mi umřeli. Hledal jsem parťáky, kteří budou na pódiu sami za sebe a lidi je přijmou, protože se chovají stejně, jak se Katapult choval celý život. Bylo to hodně o štěstí, nerozhodovalo až tolik, jak dobře hrají, ale i jiné vlastnosti, jako přístup k muzice a k práci. Naštěstí se to povedlo.

Čím si vás noví spoluhráči získali?
Udělal jsem nějaké konkurzy, ale ty zkrachovaly, protože nikdo neuměl zahrát naše věci tak, jak mají znít. Baskytarista Andy Budka dělal technika Dědkovi u basy ten poslední rok, kdy ještě byl v kapele. A najednou prohlásil, že to umí zahrát. Nejdřív jsem na něj koukal se skepsí, ale řekl jsem mu, ať to tedy zkusí. A on to opravdu zvládl. Bubeníka Ondřeje Timpla mi dohodil jeden kamarád. Ondra předtím na veřejnosti nehrál, trénoval pouze doma ve sklepě. Přitom pak zvládl zahrát všechny naše věci naprosto skvěle.

Jak se za uplynulých čtyřicet let měnilo vaše publikum?
Mám pocit, že se v podstatě vůbec nezměnilo. Pouze pohled od nás z jeviště na návštěvníky koncertů dokazuje, že jde už o čtyř generační publikum. Můžeme to vidět i na fotografiích z jednotlivých akcí, že na naše koncerty chodí lidé od šesti do osmdesáti let. Stali jsme se takovou rodinou kapelou, což je pro nás velká pocta.

Máte fanoušky, kteří jezdí na vaše koncerty celých čtyřicet let?
Samozřejmě, že ano. Dokonce máme jednu rekordmanku, která jezdí i na dvacet pět koncertů ročně. Už jsem na nějakém koncertě prohlásil, že si připadám jako v nějaké církvi, kdy se sejdou lidi v kostele a jsou ze stejného kmene.

Není to svým způsobem svazující, když víte, že vás někdo slyší letos už po pětadvacáté?
Je to pro nás inspirace, abychom nebyli sterilní, abychom měnili uvádění písní a stále se posouvali dál. To je výhoda rokenrolu. Když totiž vyrazíte padesátkrát na Prodanou nevěstu, tak čekáte, že půjde stále o to samé. U rokenrolu je to naopak, ten není nikdy stejný.

V pátek zahrajete v šumperském kulturáku, kam se pravidelně vracíte…
V Šumperku bude hrát Katapult minimálně podvacáté a místní fanoušci už moc dobře vědí, co je čeká. Takže všechny vyzývám, zahoďte časopisy, roztrhejte noviny, vypněte televize a přijďte si s Katapultem prožít ještě jednou celý svůj život při písničkách, které milujete. A vy mladší, vy se na našem koncertě dozvíte, co vás v životě čeká.


Foto: archiv

Zpěvák a kytarista Olda Říha (vpravo) doplnil sestavu Katapultu o mladou krev.


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Tento článek dosud nikdo neokomentoval, přidejte svůj názor.

NA KONCERT ZADARMO


Hrajte s REJEM o 5 vstupenek na komponovaný koncertní recitál textaře MICHALA HORÁČKA, který se uskuteční v pátek 6. října v Domě kultury Šumperk. Stačí, když pošlete správnou odpověď na soutěžní otázku a budete mít špetku štěstí při losování. Příští týden zveřejníme jména pěti šťastlivců, kteří půjdou na koncert zadarmo.

Soutěžní otázka:

K jaké písni nenapsal text Michal Horáček?

A) Dívám se, dívám
B) Levandulová
C) Lásko, voníš deštěm

Odpovědi posílejte do čtvrtka jako SMS ve tvaru ODPOVĚĎ, JMÉNO, BYDLIŠTĚ na číslo 605 854 541. (Cena jedné SMS odpovídá standardní textové zprávě dle ceníku vašeho tarifu.)

VYHODNOCENÍ

Vstupenku na galakoncert našeho nejznámějšího tenoristy ŠTEFANA MARGITY, který zazpívá v sobotu 23. září v kulturním domě v Zábřeze, vyhráli Marcela Krmíčková ze Sudkova, Martina Kubešová ze Šumperka a Zdenka Zapletalová z Hrabenova.
Blahopřejeme! Výhra na vás čeká v pokladně IC Zábřeh (v budově kulturáku).