KULTURA

Festival Blues Alive zaplnil město přívalem hudby

19. listopadu 2000, 19:07, Adam Suchý
   ŠUMPERK - S pátým ročníkem mezinárodního festivalu Blues Alive mohou být pořadatelé i návštěvníci nadmíru spokojeni. Žádné komplikace, žádná změna programu, žádné nepříjemné překvapení. Věhlas festivalu kráčí ruku v ruce s jeho vysokou úrovní.
   ŠUMPERK - S pátým ročníkem mezinárodního festivalu Blues Alive mohou být pořadatelé i návštěvníci nadmíru spokojeni. Žádné komplikace, žádná změna programu, žádné nepříjemné překvapení. Věhlas festivalu kráčí ruku v ruce s jeho vysokou úrovní.

   Den volna umožnil letos rozšířit program, takže bluesová oslava mohla vypuknout již ve čtvrtek. Pomyslnou pásku přestřihl evangelický kněz a undergroundová legenda Svatopluk Karásek výchovnými koncerty pro studenty středních škol již v dopoledních hodinách, odpoledne potom pokračoval v zaplněném evangelickém kostele. Večerní bluesová tancovačka sice přilákala jen zhruba dvě stě tancechtivých hostů a o zaplněném sále se zatím vůbec nedalo mluvit, ale mějme na paměti, že čtvrtek byl nevyzkoušeným rozjezdovým dnem. V té době ovšem již seděla u stolu ve foyer Ann Rabson, jedna z největších hvězd festivalu, a částečně zvědavě a částečně spokojeně "nasávala" atmosféru bluesového svátku.

   V pátek to skutečně vypuklo naplno. Matka myšlenky a realizátorka festivalu Petra Matysová obdržela symbolických pět růží a moderátor Marek Hlavica se jal svým příjemným projevem provázet večerem. Vzpomeneme-li všech možných spíkrů, kteří kdy na pódiu Domu kultury stáli, potom je Marek Hlavica ve svém oboru to nejlepší, co mohlo návštěvníky letošního Blues Alive potkat.

   Největší očekávání patrně předcházelo vystoupení osmnáctiletého Lukáše Martínka, který doprovázel svého otce (Jan Martínek hraje v kapelách Blues Messengers a The Bluesmen) již před dvěma roky právě na festivalu Blues Alive. Letos se vrátil již se svou kapelou a obstál nejen jako vynikající kytarista a zpěvák (pravda, osmnáctiletý hlas se může těžko vyrovnat například černošskému vokálu pětapadesátiletého Eba Davise, ovšem nač porovnávat nezaměnitelné originály), ale také jako frontman celé kapely. Sympatický mladík v kožených kalhotách kolem sebe prostě šířil jakousi nakažlivou přirozenost a bezprostřednost. Oba Martínkové spolu ještě vystoupili při sobotním koncertě britského zpěváka Pat Fulgoniho.

   Ranou pod pás všem konzervativním příznivcům blues muselo být patrně vystoupení muzikanta v motoristické přilbě na hlavě, který navzdory informaci v programu, že v dětství přišel o levou ruku, předváděl obsluhu tří hudebních nástrojů. Buďto je Bob Log III příkladem zázračnosti americké chirurgie, nebo se autor programu prostě spletl. Bob Log do kytary místy skutečně až neurvale řezal, ovšem obouruč, a poněkud jednotvárný rytmus, který udržoval "šlapákem", mu možná na poslechovosti opravdu příliš nepřidal. Nicméně své místo na festivalu bezpochyby měl a stal se příjemnou a zábavnou změnou a především alespoň nějakou alternativou k přehlídce bluesové klasiky. Přilbu po vystoupení nakonec sundal a bez telefonního sluchátka před obličejem mu bylo i rozumět.

   Hlavní den festivalu začal již v jednu hodinu odpoledne blokem Hanspaulka v Šumperku, ale svého vrcholu dosáhlo Blues Alive až ve večerních hodinách. V Domě kultury se nedalo pořádně pohybovat a místy ani dýchat. Otázka návštěvnosti byla zodpovězena jednou provždy. Nechyběla zázračná foukačka Ondřeje Konráda, která má potenciál podlomit kolena nejen hudebníkovi samotnému, ale hostům především. Již jednou zmíněný Pat Fulgoni znovu vrátil na jeviště nejmladší hvězdu festivalu, a tak si otec a syn Martínkové po dvou letech zase zahráli společně v Šumperku.

   Bluesman jako ze žurnálu rozhýbal sebe i většinu sálu. Černošský zpěvák Eb Davis (a česko-americká Blues Generation) v obleku a bílém klobouku byl přívalem energie a dlouho nemusel publikum vybízet, aby při něm stálo (na píseň Stand By Me se zvedl les rukou, které Davis neváhal jednu po druhé stisknout).

   A potom to přišlo. Ann Rabson. Žena, o které velká některá média tvrdila, že je černošskou zpěvačkou, ačkoli barva její pleti je bílá. Umělkyně, která se naučila hrát na klavír až v pětatřiceti letech, a to způsobem, který naprosto oslňuje publikum již dvacet let (totéž se přihodilo tomu šumperskému). Blues-žena, která byla na festivalu již od čtvrtka, prohlédla si město i jeho okolí a nenechala se vyvést z míry ani tím, že její kytara se ztratila někde na vídeňském letišti. Vladimír Rybička jí obstaral novou a členka "snobských bluesových žen" mohla začít s kouzly.

   Ann Rabson si zcela získala zaplněný sál. Když olbřímí rameno nesoucí televizní kameru a kroužící prostorem nakonec přece jen trefilo neméně olbřímí lustr a na část diváků dopadla sprška skla, dostalo se Rabsonové na otázku: "Is everybody OK?" odpovědi v podobě výkřiku "Come on, sweetheart!". I kdyby trakaře padaly, "Aničku" (jak pravil Marek Hlavica) by bluesoví příznivci prostě nenechali, aby umlčela své hudební nástroje. Právem jí bylo přisouzeno číslo jedna, ačkoli v přehlídce prvotřídních kapel těžko (a zbytečno především) budovat stupně vítězů a piedestaly.

   A potom se jamovalo a kapel a umělců, kteří letos vystoupili, bylo pochopitelně mnohem a mnohem víc (nakonec festival trval tři dny). Organizačně velmi dobře podchycen byl také systém občerstvovacích místností (vynikající kuřecí řízečky byly k mání téměř na každém rohu). Na obsluze i šatnářkách byla třetí den již znát únava, takže některé nesrovnalosti přiřkněme s čistým svědomím fyzickému i psychickému vypětí těch, kteří měli bezchybný průběh letošního Blues Alive na starosti.

   Diváctvo bylo taktéž nadmíru pestré a třetí den měl člověk pocit, že se vrací do jakési komunity, kde se většina lidí zná alespoň od vidění, pokud se rovnou nezastavuje v družném hovoru. Další příležitost setkat se se svou bluesovou "rodinkou" budeme mít zase až za rok, ale vzhledem k tomu, že blues nestárne, není to zase tak dlouhá doba, což?


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru