„Obavy tam jsou. Popravdě jsme se trochu báli, kolik dětí a dorostenců nám přijde na úvodní tréninky. U těch, co mají florbal rádi, jsme si jistí, že neskončí. U těch, kteří ho ještě nemají tolik zarytý pod kůži, si tolik jistí nejsme. Ještě nevíme a nedokážeme odhadnout, jak se ke všemu postaví. Doufáme, že u sportu zůstanou,“ přeje si šéftrenér Asperu ONDŘEJ MRÁZEK.
Situace se kolikrát měnila z hodiny na hodinu. Jak jste ve vedení klubu snášely časté převraty spojené s rozvolňováním amatérského sportu? Na vedlejší koleji trpěl a rezivěl takřka rok.
Byl to docela slušný chaos. Zjišťovali jsme si informace všude možně. Na základě oficiálních zpráv z florbalového svazu jsme se nějakým způsobem zařídili, a jakmile jsme všechny obeznámili s tím, co se bude dít, docházelo k zásadnímu obratu a všechno bylo zase jinak. I s ohledem na složitou komunikaci to bylo dost na hlavu. O to víc jsem rád, že se to v posledních dnech začíná vyvíjet lepším směrem.
Koronavirové následky škodí na všech frontách. Dá se předpokládat, že řada firem a podniků sáhne k utahování opasků a úsporným opatřením. Registrujete zprávy od některých partnerů, že se to projeví na intenzitě jejich sponzorské pomoci směřované k šumperskému florbalu?
Počítáme s tím, že dojde ke škrtům. Už teď víme, že nás hanušovický pivovar Holba nepodpoří takovým způsobem a v takové míře, jako tomu bylo v předchozích sezónách. Stejné částky jako doposud nám nejsou schopni přislíbit ani někteří menší sponzoři. Chápeme to. Naštěstí se můžeme opřít o dotační tituly, ze kterých čerpáme. Národní sportovní agentura, město i kraj nám přiznali podporu srovnatelnou s předešlými lety.
Florbalu v Šumperku se věnujete profesionálně. Nelitujete s odstupem času, že jste se vydal na „tenký led“? S vydatným přispěním nouzového stavu se rychle měnil ve vodu a o pohodovém klouzání nemohla být řeč.
Je to otázka, kterou jsem si v posledních měsících pokládal velmi často. Musím říct, že jsem z toho byl dost špatný. S Jirkou Trávníčkem nám to hodilo vidle do všeho zásadního. Vnímám to jako promrhanou příležitost, v letošní sezóně jsme plánovali velké věci. Pořád mě drží nad hladinou myšlenka, že se nám to podaří v dalších letech.
Jako vystudovaný inženýr jste mohl vykonávat práci v oboru, která by byla daleko štědřeji placená. Přesto jste upřednostnil volbu poněkud odvážného florbalového projektu…
Rodiče mi to lehce vyčítají. Něco ve smyslu, že jsem nevyužil studijní investici. Na druhou stranu dělám, co mě baví a v čem vidím smysl. Jsem člověk, který rád něco vytváří a dopředu ho žene vidina, že to mimo jiné dělá pro další ročníky, pro další generace. Na chodu oddílu se chci podílet i po skončení hráčské kariéry. I když se v některých ohledech nemám tak, jak bych se mohl mít v lukrativnějším zaměstnání, zpětně svého rozhodnutí nelituji. V jiných ohledech se totiž nemám zase tak špatně.
Asperu se podařilo proniknout do šumperské sportovní špičky. Po boku fotbalu a hokeje máte nejpočetnější základnu. Můžete se za daných okolností ještě vůbec posouvat směrem dopředu?
Lámal jsem si nad tím hlavu poslední dva měsíce. Jestli to jde, nebo ne. Náš cíl se nezměnil. Klub chceme i nadále budovat odspodu. Chceme mít co největší základnu malých dětí a více se dostat do škol, potažmo i do školek. Ať už v podobě kroužků nebo florbalových hodin, které bychom tam pořádali. Zároveň si uvědomujeme, že to vyžaduje odpovídající zázemí, co se týče sportovišť.
Jaký je současný stav?
Z pohledu dalších volných kapacit, i v menších tělocvičnách, co nejsou pro naše potřeby úplně ideální, je situace špatná. A to ještě říkám hodně slušně. Rádi bychom dál rostli. Jenže když nabereme čtyřicet nových členů, pro které budeme potřebovat dalších šest tréninkových jednotek týdně po hodině a půl, narazíme na velký problém. Ten máme každoročně už jen s tím, abychom sehnali hodinu nebo dvě navíc. Nezbývá nám než doufat, že se v Šumperku v budoucnu postaví městská hala nebo se něco změní.
