„Nemoc ve mně hlodala a nutila mě přemýšlet. Když jsme to doma řešili a rozebírali, došel jsem k závěru, že jako člověk v důchodovém věku ukončím pracovní poměr v zaměstnání. Tím pádem se mi uvolnily ruce. Se ženou jsem se dohodl, že vyslyším zástupce klubů, kteří mě oslovili, a budu kandidovat. Ona mi to posvětila. Svoji roli sehrálo i to, že předchozí předseda pan Charvát se měl odprostit od některých lidí a bohužel to odmítal. I proto moje kandidatura přece jen vznikla a stala se realitou,“ dodal na vysvětlenou.
Nakonec jste triumfoval rozdílem třídy. Zdá se, že vám fotbalová rodina hodně věří.
Že vyhraji s takovou převahou, v to jsem absolutně nedoufal. Ani jsem si to neuměl představit. Bylo to pro mě obrovské překvapení. Předpokládal jsem, že to bude fifty fifty, nebo hodně těsné. Předchozí výbor nepracoval špatně a pan Charvát na tom měl velké zásluhy. Znám ho velmi dobře, v Hrabišíně jsme spolu hrávali i funkcionařili. Vím, jaký je, a hlavně jsem znal jeho postoje vůči Krajskému fotbalovému svazu. Nebudeme si nic nalhávat, kromě dvou členů výkonného výboru bylo vedení na kraji nakloněno skupině pana Berbra, která ovládala český fotbal.
Osobně jsem nebyl moc nadšený z toho, že musím kandidovat zrovna proti panu Charvátovi. Ale když mě kontaktovaly velké okresní kluby ze Šumperka, Zábřeha a Velkých Losin a postupně se přidávaly další oddíly, řekl jsem si, že do toho půjdu.
Vaše vítězství je jasným důkazem, že kalich hořkosti přetekl a většina oddílů vyžadovala změnu. Volají po ní všichni „revolucionáři“ v zemi.
To je určitě pozitivní. Z pozice předsedy Hrabišína jsem mohl vidět, jak vázla komunikace mezi svazem a kluby. V době nejrůznějších technologií a médií se nebojím říct, že byla absolutně tristní. Myslím si, že v tomto ohledu došlo k nemalému podcenění. Oddílům se to nelíbilo, stejně jako některé další věci. Třeba nařízení, že se musí hrát povinně Český pohár.
S kluby chceme udržovat daleko těsnější a pravidelnější kontakt. Být jim blíž. A také nastavit soutěže tak, aby odpovídaly přáním a představám oddílů, a ne aby se hrály a řídily podle nařízeních z vrchu. Zvlášť když mládežnické kategorie bojují s markantním úbytkem hráčů.
Jak jste spokojený se složením výkonného výboru, se svými „poddanými“?
Nebudu nijak zastírat, že jsme jako pětičlenná skupina pracovali společně už delší dobu, a to ve složení Bořik Bartoš, Honza Knobloch, Martin Hoško, Karel Minařík a já. Měli jsme řadu pracovních schůzek a skrz vytvořený program, kterého se chceme držet a jeho prostřednictvím hnutí a úroveň v okrese někam posunout, najezdili spoustu kilometrů a provolali spoustu hodin. Že jsou naše záměry, cíle a plány, co jsme klubům předložili, nastavené dobře, potvrzuje fakt, že se do okresního vedení dostalo všech pět jmenovaných.
Na čem si hodláte zakládat?
Kromě nového nastavení soutěží musíme klást hlavní důraz na rozvoj mládeže. A teď nemyslím velké kluby, kde už je to nějakým způsobem ošetřené. Problém je na vesnicích. Už máme představu, jak všechno nastartovat a jedním dechem dodávám, že se to nepodaří bez součinnosti se školami.
Bohužel nám nepřeje covidová doba. V podstatě ani nevíme, jestli se soutěže rozběhnou. Naše představa je taková, že bychom chtěli dohrát alespoň 51 procent zápasů a sezónu zachránit v rámci možností a svazových regulí. Jestli to bude možné, to teď nikdo neví. Také z Prahy sílí hlasy, že by se letošní ročník mohl anulovat stejně jako ten předchozí. To by byla malá katastrofa. Z našeho pohledu potřebujeme, aby se situace uklidnila a mohli jsme začít pracovat podle našich představ.
Funkce předsedy pro vás není ničím novým. Jak moc se změnil fotbal v Česku od roku 2001, kdy jste ji zastával naposledy?
Chobotnice bohužel prorostla až na Moravu a fotbal stíhá jedna aféra za druhou. Byly kraje, třeba Zlínský nebo Moravskoslezský, které se přikláněly k panu Berbrovi. Nespokojené funkcionáře z klubů neutěšený stav vyhnal zpátky do ulic. Pořád si myslím, že by z převážné většiny měli český fotbal řídit právě oni. A ne někdo, kdo takovou zkušenost nemá a pořádně neví, jak to v oddílech chodí a funguje. Fotbal není jen o první lize, o druhé lize, o profících. Ze všeho nejvíc je o členské základně. Její slovo se v posledních letech úplně vytratilo.
Byl jsem znechucený snahou prosadit jednokomorový fotbalový svaz. Dotyčným šlo o to, aby měli ještě větší pole působnosti a všechno mohli ovládat v ještě větší míře. Přitom v takové Itálii je svazová asociace složená hned z pěti komor. Vyplývá z toho jediné: demokracie je ve většině evropských zemí trochu dál než u nás.
