I když má ve svém „revíru“ koho nasazovat, dobře si uvědomuje, že v budoucnu může nastat stav nouze. Čas totiž zastavit nejde a roky zákonitě přibývají. „V rámci kraje jsme na tom ještě dobře. Hned po Olomouci máme druhou nejpočetnější skupinu rozhodčích. Problém je v poněkud starší struktuře. V našem sboru figuruje několik šedesátníků a výjimkou nejsou dokonce ani osmdesátníci. Nutně bychom potřebovali zástupce mladší generace, kteří mají chuť pískat a chtějí se někam posouvat. Doba je ideální, protože i kvůli tomu, co se děje v první lize, je hlad po nových tvářích větší než dřív,“ upozorňuje Šrejma.

Na co potenciální zájemce lákáte?

Podle mě je těžké zaujmout někoho úplně mimo fotbal. Láska tam prostě musí být. Jestli fotbal nemáte rád, nezlákají vás ani peníze, které můžete za pískání dostat. 

Třeba v případě studentů je to dobrý přivýdělek. Hlavní rozhodčí za zápas okresního přeboru vyinkasuje 640, pomezní 440 korun. I proto se snažíme cílit na dorostence nebo hráče, kteří uvažují o konci kariéry. Sám jsem fotbal hrával v Zábřeze. Protože jsem u něj chtěl zůstat i po zranění, hledal jsem nové možnosti a alternativy. V pozici rozhodčího jsem viděl dobrou příležitost. 

Vrabci na střeše si štěbetají o tom, že zkušenější kozáci s mladší generací příliš nevycházejí a začínající arbitry mezi sebe moc nepouštějí. Místo kolegiální pomoci jim házejí klacky pod nohy. Co je na tom pravdy? 

Možná to tak bývalo dřív, osobně jsem se s tím nesetkal. Na každém semináři starší rozhodčí nabádáme k tomu, ať se k mladším klukům chovají s respektem. Kolikrát mi přijde, že je to spíš naopak. U některých mladých jedinců mi chybí pokora a vadí mi jejich namachrovanost.

Myslím si, že u nás na okrese máme dobrou partu a generační rozdíly se na ničem negativním neprojevují. Ostřílenější a dříve narození mazáci jsou často rádi, že si můžou popovídat o úplně jiných tématech než se svými vrstevníky a berou to jako příjemnou změnu. 

"V Žulové hrál brankář, který neměl problém chytit rozhodčího pod krkem a napálit mu jednu pěstí. Bohužel i to k fotbalu patří" 

Co všechno musí mít fotbalový rozhodčí, aby byl dobrý, uznávaný a respektovaný?

Na hřišti se neobejdete bez autority. Buď ji získáte přirozeně tím, jak pískáte, nebo se k ní můžete dopracovat postupným sbíráním zkušeností. V prvé řadě jde o to, aby to mělo hlavu a patu a rozhodčí ruku v ruce s tím chránili zdraví hráčů. 

Každý člověk je jiná osobnost, každý člověk působí na okolí jinak. Pokud máte dva metry a sto kilo, dovolí si na vás málokdo. Když se vrátím k potřebné autoritě, pevné základy se dají postavit na dobré kondici. Protože stíháte běhat, jste blíž k soubojům a přesné verdikty a dobrá posouzení se vám dělají jednodušeji. Je to souběh faktorů a ne každý se na roli rozhodčího hodí. 

Rozhodně to není o tom, že všichni musí pískat první ligu. Dobrý fotbal se hraje i v nižších soutěžích. Podle mě není vůbec špatné, když se dostanete na úroveň divize nebo krajského přeboru a můžete být součástí zápasů, které hrají takové kluby jako Šumperk, Zábřeh nebo Mohelnice.

Český fotbal působí dojmem ojetého auta, které po dlouhé jízdě v bahnitém terénu potřebuje důkladný servis a návštěvu myčky. Dochází podle vás ke zlepšení s ohledem na nekalé praktiky, korupci, podplácení, úplatky a další černoty?

Na Moravě očista proběhla, v Čechách na některých místech starší struktury stále fungují. Ono se častokrát plive na rozhodčí, ale většinou to začíná u klubů. Pokud funkcionáři po rozhodčích nebudou nic chtít a nebudou je ovlivňovat, zamezí se potřebám na hřišti něco vymýšlet. Zatímco na Moravě ke změně myšlení došlo, v Čechách volební výsledky nedopadly úplně tak, jak si mnozí představovali a přáli. 

Sám „soudcujete“ v divizi. Jakou volíte strategii? Může se na vás během zápasu mluvit, připouštíte diskusi? Nebo máte komunikační kanál zavřený od úvodní do poslední vteřiny a soustředíte se na vlastní výkon stylem pokerového hráče?  

Jako extrovertní typ bývám na hřišti vidět. Nemám problém si s kýmkoliv povykládat a případně probrat, co dotyčnému na mém výroku vadí. Důvod je jednoduchý - abychom si to vzájemně vysvětlili a dotyčný příště věděl, jaký je můj pohled na věc. Proto je dobré si v prvních deseti minutách nastavit trend hry a držet se ho celý zápas.  

Dostal jste někdy „na budku“?

Nepříjemné to bývalo v Žulové. Měli tam brankáře, který se nerozpakoval přeběhnout celé hřiště, chytit rozhodčího pod krkem a napálit mu jednu pěstí. Bohužel i to k fotbalu patří. Jsou hráči, kteří by do soutěžních zápasů vůbec neměli zasahovat. Pivo si dají i před utkáním a potom jsou zbytečně agresivní. Čím vyšší soutěž, tím je styl hry a samotného pískání odlišnější. Čím vyšší soutěž, tím větší respekt k rozhodčím. 

"Rozhodčího nedělám kvůli penězům, ale kvůli zážitkům"

Jak často řešíte napadení svých kolegů v okresních soutěžích?

K několika inzultacím došlo. Částečně za to mohl fakt, že zápasy řídil starší sudí, který už toho tolik nenaběhá a nejčastěji se pohybuje kolem středového kruhu. Jakmile něco vidí špatně, některé typy hráčů to neunesou, dávají mu to za vinu a oheň je na střeše. I proto bychom potřebovali napumpovat do žil okresního sboru mladší krev.  

Jak už zaznělo, s píšťalkou nebo praporkem v ruce nemůže operovat každý. Jsou to úlohy krajně nevděčné. Co vás na nich přitahuje?

Především láska k fotbalu. Také mě to nutí k pravidelnému pohybu. V divizi se musíte připravovat nejen teoreticky, ale i fyzicky. Dopředu si zjišťuji, kteří hráči jsou problémoví a je potřeba si na ně dávat pozor. Osobně mě baví i parta, kterou jako rozhodcovská rodina tvoříme. Můžeme si mezi sebou pokecat a probrat nejrůznější věci. Celkově je to součást životního stylu, který vás musí bavit a naplňovat. Rozhodčího nedělám kvůli penězům, ale kvůli zážitkům a možnosti si to na hřišti maximálně užít. 

Máte zájem jít ve šlépějích Šrejmy a spol.? Stačí se zapojit do oficiální náborové kampaně www.chcipiskat.cz, nebo kontaktovat šéfa sudích prostřednictvím e-mailové adresy kr.ofs.spk@seznam.cz. Foto: mum