Za dva roky se zařadí na dlouhý seznam čerstvých padesátníků. Trojné salto s pěti vruty mu změnilo život. „S tímto skokem jsem zažil tři silné momenty. Poprvé, když jsem ho zvládl na sněhu a uvědomil si, že ty roky, které tomu předcházely se spoustou skoků do vody, se vyplatily. To byl obrovský a silný okamžik. Druhý přišel na posledním Světovém poháru před olympiádou ve Whistleru. Ještě teď mám husí kůži, když o tom mluvím. Tehdy mi fandili i největší soupeři. Byl to jeden z nejhezčích zážitků, všichni to brali jako obrovský posun pro náš sport,“ rozpovídal se osmačtyřicetiletý matador.

Před olympijskou výzvou ve Spojených státech si věřil. „Věděl jsem, že to skočím a že jsem schopný to ustát. Povedlo se a samotné vítězství bylo nejlepším možným bonusem.“

Spoustu věcí spojených s triumfem ze zámoří vydražil na charitu. A to včetně lyží. „Nejsem typ, který by žil ve vzpomínkách. Když mám třeba nějakou motivační přednášku, vytáhnu medaili. Zbytku jsem se snažil dát druhý smysluplný účel, což se snad povedlo. Jen helma se vydražila za 200 tisíc korun, které posloužily šumperské nemocnici,“ prozradil s odstupem času.

Šestý vrut? Čtvrté salto? Zatím jen hudba budoucnosti

I dnes by si troufnul na zkompletování jednodušších skokových variant. Ve svém Acrobat parku ve Štítech se občas spustí vstříc vodnímu doskočišti a ve vzduchu vykouzlí zajímavé věci. Jak moc se změnilo akrobatické lyžování v porovnání s jeho érou, za níž udělal závěrečnou tečku v roce 2007?

„Každý sport se někdy dostane na vrchol. Mně to trvalo dvacet let, než jsem přidal jeden vrut navíc. Teď to bude dalších dvacet let a pořád to není běžný skok. V současnosti ho zvládne třeba sedm nebo osm kluků. Progres není tak viditelný, ale skáčou ho mnohem čistěji a skoro bez chyb. A zatímco za mě bylo ve špičce deset lidí, teď jich může vyhrát třeba pětadvacet. V tom je největší posun. Uvidíme, jak dlouho bude trvat, než se třeba přidá šestý vrut, nebo čtvrté salto.“

Hlavně se nezastavit!

Aleš Valenta se po skončení aktivní kariéry nikdy nenudil. Pořád měl a stále má do čeho „píchnout“. „Především se to týká televizní práce. Už osm let točíme dětský sportovní magazín Lvíčata. Pak je to moderování, motivační besedy, akce pro firmy, nemovitosti, pomáhám s PR a marketingem, k tomu všemu další akce s partnery…“

Zanedbávat nehodlá ani štítecký Acrobat Park. „Práce je tam víc a víc. Myslel jsem si, že se nám za těch dvacet let provozu podaří vybudovat stabilní tým, ale lidí je málo a sehnat někoho na sezónní práce je čím dál těžší.“

Olympijský šampión může mít radost ze svých dvou dětí. Syn se věnuje hokeji a studuje v zahraničí. Dcera se po konci v krasobruslení našla v královně sportu a rozvíjí svůj atletický talent. Jejich táta se udržuje i přes problémy, které ho v minulosti potkaly s achilovkou, kolenem či zády. „Zásadní je se nezastavit. Když nic nedělám, tělo povolí a začne uvadat a bolet víc. Proto jsem permanentně v zátěži, pak můžu fungovat dál, i když je můj harmonogram nabitý. A nejde to bez doplňků stravy, což jsem pochopil až pod trenérem Landou. Jako mladý jsem na to byl flákač.“