Když zazní vaše jméno, někdo si vybaví Lok, někdo Starobranskou, někdo basketbal. Jak byste se představil vy sám?

Asi bych začal úplně jednoduše. Jsem Šumperák a baví mě něco vymýšlet a hlavně ty věci potom skutečně dělat. Někdy je to výhoda a někdy tím asi trochu trápím svoje okolí, protože když někde vidím prázdný prostor, nevyužité místo nebo něco, co by mohlo fungovat lépe, okamžitě přemýšlím, co by se s tím dalo udělat.

Podnikám, provozuji Lok, máme krásnou chalupu, začali jsme s pojízdnou Lokárnou jezdit po akcích a festivalech a organizujeme Zažij Starobranskou. Do toho hraju basket a samozřejmě jsem táta a manžel na plný úvazek. Takže nudit se opravdu nestíhám.

Na Lok je asi váš nejviditelnější projekt. Proč jste se vůbec pustil do hospody?

Protože mám hospody rád. (smích) Vždycky mě bavila místa, kde se lidé přirozeně potkávají. Dobrá hospoda podle mě není jen o tom, že si člověk přijde dát pivo, ale je to společenské místo. Byl to můj sen vytvořit podnik, kam bych sám rád chodil. Kde bude dobré pivo, zajímavé prostředí, kultivovaná obsluha a hlavně lidi. Postupně jsem zjistil, že hospoda je vlastně taková malá laboratoř života ve městě. Každý den slyšíte, co lidi baví, co je štve, co jim chybí. A samozřejmě jsem také zjistil, že romantická představa o vlastním baru končí přesně ve chvíli, kdy v sobotu večer někdo nepřijde na směnu. (smích)

Ze Starobranské ulice jste postupně udělal další svůj projekt. Proč?

Možná někteří sousedé to vidí jinak, ale Starobranská byla vylidněná a tichá ulice. Když jsme začali dělat Zažij Starobranskou, chtěli jsme to tady oživit a především dostat lidi do centra a ukázat, že když se to rozumně vymyslí, tak to prostě jde.

Mám rád města, kde se to žije venku. Kde jsou kavárny, hospody, malé obchody, zahrádky, kultura a lidé mají důvod se zastavit. Nemusíme kopírovat Prahu, Brno nebo zahraničí. Šumperk může mít vlastní atmosféru. A právě Starobranská je dobrý příklad. Někdy stačí relativně malé věci – světla, zeleň, posezení, akce, zajímavý detail na domě – a ulice začne působit úplně jinak.

"Dobrý nápad je možná deset procent úspěchu. Zbytek je každodenní práce. To není moc sexy odpověď, ale je to tak"

Vy obecně působíte jako člověk, který má pořád nějaký nový projekt.

To sedí. Manželka by asi řekla, že až moc. (smích) Mě prostě baví začátky. Přijít s myšlenkou, dát dohromady lidi a zkusit, jestli může fungovat. Samozřejmě ne všechno vyjde. A myslím, že je dobré o tom mluvit otevřeně. Podnikání mě naučilo, že můžete něco připravovat půl roku a nakonec zjistíte, že to byl špatný nápad. A pak uděláte něco skoro spontánně a ono to funguje skvěle. Důležité je nebát se chyby. Mnohem horší mi připadá deset let vysvětlovat, proč něco nejde.

Co vám podnikání dalo?

Hlavně respekt k lidem, kteří něco dělají na vlastní triko. Dokud člověk nepodniká, některé věci vůbec nevnímá a nebo je vnímá jinak. Pak najednou řeší zaměstnance, energie, nájem, dodavatele, úřady, investice a zároveň musí každý měsíc vydělat na výplaty. A také jsem se naučil, že dobrý nápad je možná deset procent úspěchu. Zbytek je každodenní práce. To není moc sexy odpověď, ale je to tak.

Velkou část vašeho života tvoří také basketbal. Co vám pořád dává?

Basket je pro mě něco, co mě provází prakticky celý život. Je to sport, ale zároveň parta lidí, přátelství a určitá disciplína, takže pro mě takový životní styl. Navíc dnes basket vnímám i přes děti, syn hraje už druhým rokem a je radost to pozorovat. Když vidíte všechny ty děti v hale, jak něco společně zažívají, zjistíte, jak důležité jsou sportovní kluby pro město. Nejde jen o to vychovat dobrého basketbalistu nebo fotbalistu. Děti se učí fungovat v týmu, prohrávat, makat a někam patřit. Proto bych byl rád, kdyby měl sport v Šumperku co nejlepší podmínky – nejen ten vrcholový, ale hlavně ten dětský a amatérský.

Máte zkušenosti z podnikání, gastronomie i pořádání akcí. Co vám při pohledu na Šumperk chybí?

Nemyslím si, že bychom měli pořád říkat, co je v Šumperku špatně. Já tady žiju rád. Máme krásné okolí, zajímavou velikost města a spoustu schopných lidí. Spíš vidím nevyužité příležitosti. Některá místa by mohla více žít. Město může být přívětivější pro rodiny, děti, sport i drobné podnikatele. Měli bychom si více vážit lidí okolo nás, co tu zůstali a posouvají Šumperk dál. 

Takže jste zastáncem rychlých řešení?

Spíš praktických řešení. U vlastních projektů jsem zvyklý, že když mám nápad, musím zjistit cenu, najít lidi, vyřešit povolení a nakonec za výsledek nesu odpovědnost. Ve veřejném prostoru je to samozřejmě složitější a pravidla mají svůj důvod. Ale i tam bych chtěl zachovat otázku: „Dobře, a jak to tedy uděláme?“ Ne jen hledat důvody, proč to nejde.

Jste hodně na očích. Zajímáte se o to, co si o vás lidé myslí?

Úplně mi stačí, když si řeknou: „Jo, toho znám. Ten něco dělá.“ Nemusí se mnou každý souhlasit. To ani nejde. Ale chtěl bych, aby bylo vidět, že když o něčem mluvím, jsem ochotný tomu věnovat čas a práci. Mám rád Šumperk a chci, aby to bylo město, kde naše děti jednou nebudou říkat, že odsud musí pryč, protože se všechno zajímavé děje jinde. A jestli k tomu můžu přispět několika dobrými nápady a hlavně tím, že pomůžu některé z nich opravdu uskutečnit, dává mi to smysl.