Jak dlouho pro městskou policii v Hanušovicích pracujete?
Od roku 2019, takže teď už to bude šestým rokem. A jsem moc spokojený. Těší mě, že mi lidé důvěřují.
Než jsme si začali spolu povídat, odcházel z místnosti další asistent prevence. To byl váš parťák?
Ano, a taky to byl syn.
Vy pracujete se synem?
Ano, já jsem ho sem přivedl. A myslím, že je taky spokojený. Vyhovuje nám, že město dobře známe, že známe místní lidi a zdejší komunitu.
Berete si práci domů? Mluvíte u ní třeba u večeře?
Někdy trošku (smích). Tohle je práce, od které se moc oprostit nejde. Není to jako ve fabrice, kde si orazíte odchod a máte po zbytek dne klid.
"Denně nachodím po Hanušovicích zhruba osmnáct kilometrů"
Nejčastěji vás lidé potkají na ulici. Měřili jste někdy, kolik kilometrů za směnu nachodíte?
Ano, hned na začátku. Vycházelo to zhruba na osmnáct kilometrů denně. V létě je to docela fajn, když je ale venku zima a sychravo, tak už to taková pohoda není. Zpočátku mě dost bolely nohy, ale časem jsem si zvykl.
Možná by to chtělo kolo…
My máme koloběžky, které jsme nafasovali, takže v létě někdy jezdíme na nich.
Jaké prohřešky řešíte nejčastěji?
Asi popíjení alkoholu na veřejnosti. To u nás ve městě nechceme. Hodně se ale zabýváme právě prevencí, takže každý den třeba dohlížíme na to, aby děti bezpečně přecházely silnici do školy.
Takže máte jinak docela pohodovou službu…
To ano, snažíme se s každým domluvit. Někdy mám pocit, že jsme až moc velcí dobráci. Akorát jednou se mi stalo, že jsem měl zlomený prst na ruce…
A to se stalo jak?
Už je to hodně dlouho, asi pět let, kdy se nějací kluci rvali u nádraží. Bylo jich zhruba dvacet a když jsem je chtěl uklidnit a připletl jsem se do strkanice, tak jsem se takhle zranil.
Doufám, že tohle byl nejhorší úraz, který se vám přihodil.
Ano. Tohle byla drobnost. Nejvíc od krve jsem byl, když jsme dávali první pomoc pánovi, který spadl z kola a škaredě si rozbil hlavu.
Je pravda, že jste vypátral zloděje, které zdejší ženě ukradl boty a donutil ho, aby je vrátil?
No jo, to se stalo vloni. Byla to taková klukovina, která se stala o Velikonocích. Kluk ty boty vzal z chodby bytového domu. A já jsem ho pak našel, měl ty boty ještě na sobě. Hned je musel, i s omluvou, vrátit.
A jak šel zpátky, naboso?
Ne, ne (smích). Nějaké boty jsme mu opatřili.
Jak lidé vnímají, že jste Rom. Máte třeba v romské komunitě větší autoritu?
Lidé si na mě zvykli. Už mě znají a když potřebují něco vyřešit, tak mi zavolají na telefon a vždycky se jim snažím vyjít vstříc. A jestli mám u romské komunity větší autoritu proto, že jsme taky Rom, tak to netuším. To byste se musel zeptat jich. Já moc neřeším, kdo jak vypadá.
Přemýšlel jste někdy nad tím, jak dlouho byste chtěl tuhle práci ještě dělat?
Ne. Mě tahle práce prostě baví, a tak nemám důvod lámat si hlavu nad tím, co jednou bude, až třeba nebude.
