Arthur se narodil v roce 1892 ve Stonařově na Vysočině. Jeho otec Emil Seyss byl středoškolským profesorem, učil latinu, řečtinu a němčinu nejprve v rakouském Villachu a poté v Jihlavě. V roce 1889 byl Emil Seyss jmenován ředitelem německého státního gymnázia v Olomouci, takže se posléze rodina přestěhovala do centra Moravy. Arthur, narozený roku 1892, začal v Olomouci také na zdejší německé měšťance a poté gymnáziu studovat. Celkově v Olomouci strávil patnáct let, protože v roce 1907 se rodina opět stěhovala, a to do Vídně. Z Moravy a konkrétně z Olomouce si mladý Arthur přinesl základy svého nahlížení na svět.
Jeho klasicky vzdělaný otec jej opakovaně nabádal k tomu, aby se učil česky. To ale syn Arthur odmítal a nikdy se českému jazyku nenaučil a ani to nejspíš nezkoušel. Mnohem později, před tribunálem Norimberského procesu (na snímku vpravo), si také stěžoval na to, že byl ve dvanácti letech šikanován Čechy. Vzhledem k tomu, že tuto část mládí trávil v Olomouci, údajnou šikanu musel tedy pravděpodobně zažít právě v Olomouci. Kde se to stalo, když na německé gymnázium chodili zejména němečtí mladíci, nevíme. Čechy ale tedy evidentně v lásce neměl.
Zajímavé je, že podle svědků, jeho vrstevníků, během studií ještě neprojevoval vůbec žádnou zášť vůči židovským spolužákům a Židům obecně. Spolužáci, například pozdější židovský spisovatel Max Zweig, na něj vzpomínali jako na nepříliš výrazného hocha, který byl výrazný asi jen tím, že jeho bledá leť snadno v obličeji červenala a při řeči si trochu šlapal na jazyk.
Arthur Seyss-Inquart, který ve Vídni vystudoval práva a stal se zde advokátem, se brzy stal zapřisáhlým vyznavačem velkoněmecké myšlenky, tedy ideje spojení všech oblastí s německy hovořícími obyvateli do Velkého Německa, samozřejmě včetně Rakouska. Už v roce 1931 vstoupil do rakouské odnože nacistické strany NSDAP. V roce 1938 byl po nátlaku Adolfa Hitlera přizván do rakouské vlády jako ministr vnitra. Těsně před anšlusem pak v březnu 1938 na dva dny převzal funkci rakouského kancléře, který tuto alpskou zemi následně v souladu s Hitlerovými plány převedl do náruče nacistického Německa. Vůdce jej jmenoval obergruppenführerem SS a říšským ministrem bez portfeje.
V roce 1940 se jeho temná kariéra vyšvihla do nejhroznějšího bodu. Stal se říšským komisařem pro okupované Nizozemsko. Tomu pak vládl až do konce války na jaře 1945.
Za jeho éry byly v masovém měřítku nizozemští Židé deportováni do koncentračních táborů a do plynových komor. Deportováno bylo kolem 140 tisíc osob, přežilo jen asi 30 tisíc. Když se za Židy v únoru 1942 přimlouvali nizozemští církevní představitelé, nepochodili. Židy nazval „zhoubným nádorem na organismu našeho evropského společenství národů“ a prohlásil, že „milosrdenství není na místě“. Ve své závěti ho dokonce Hitler jmenoval ministrem zahraničí.
Dne 8. května 1945 byl Seyss-Inquart zatčen v Hamburku. Byl souzen v Norimberském procesu, obviněn ze spáchání zločinů proti míru, válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a ze spiknutí. Prvního obvinění byl zproštěn, za zbylá obvinění byl odsouzen k trestu smrti oběšením. Popraven byl 16. října 1946 v Norimberku. Mezi dvanácti popravenými válečnými zločinci měl prý druhé nejvyšší IQ.
Spolužák Max Zweig: Červenal se jako dívka
V svých vzpomínkách se Seyss-Inquartovi věnoval i jeho bývalý spolužák z olomouckého gymnázia, spisovatel a dramatik Max Zweig. Napsal o něm toto:
„Musím se zmínit ještě o jednom podivném spolužákovi, který se stal smutně proslulým. Jmenoval se Arthur Seyss Inquart a byl synem našeho ředitele […] Profesory byl samozřejmě hýčkán, on sám však každé zvýhodňování odmítal, choval se vždy kolegiálně a měl jednu zvláštní vlastnosti, často se červenal jako mladá dívka. Vyhledával kontakty s židovskými spolužáky a s jistotou se o něm dalo tvrdit, že nebyl antisemita. Po sextě nás opustil, protože jeho otec byl přeložen na jiné ředitelské místo, a nám to bylo líto. O tři desetiletí později se jeho jméno stalo neblaze proslulým. Artur Seyss-Inquart se jmenoval onen ministr narychlo ustavené rakouské vlády, který požádal Hitlera, aby vpadl se svými vojsky do Rakouska a celou zemi obsadil. Byl podřízen pouze Hitlerovi a vládl Rakousku několik let zcela absolutisticky. Po obsazení Nizozemí se stal tamním říšským komisařem a jeho řádění vyneslo hned v prvním poválečném procesu s nacistickými pohlaváry trest smrti oběšením za zločiny proti lidskosti. Nejsem s to popsat cestu tohoto červenajícího se spolužáka k nejvyšší moci a posléze na šibenici.“
Zdroj citace: Diplomová práce Bc. Tomáše Perného, Arizace židovského majtku v Olomouci, Olomouc 2016
