Co vám, Matěji a Romane, přinesla příprava na diskusní soutěž a vlastní soutěžení?
Nijak zvlášť jsme se nepřipravovali. Známe se nejen z našeho školního parlamentu, kde probíráme podobná témata, která nám byla předložena v soutěži. Společně se o přestávkách bavíme o věcech, které nás zajímají, o tom, co se děje, o naší budoucnosti. Takže o ekologii, chudobě, o dobrovolnictví, politice, penězích, podnikání a o tom, jak si představujeme svou budoucnost a co pro to udělat, aby byla fajn.
A jak si, Romane, představuješ svůj život po maturitě? Co chceš tedy dokázat?
Od dětství chodím po brigádách, abych poznal různá povolání, dřinu ve fabrice, v lese, abych poznal lidi. Hodně čtu a chystám se do Zlína na fakultu managementu, teda na Baťovku. Byl jsem se tam podívat a nadchlo mě, kolik prostoru věnují na velkých plochách propagaci svých studentů, kolik prostoru dávají iniciativám mladých lidí.
V čem chceš, Romane, podnikat? V jakém oboru?
Chci se zaměřit na oblasti, které mají budoucnost, například na využití vodíkového pohonu. Chtěl bych svou budoucnost a budoucnost své generace tvořit. Rád se nechávám inspirovat úspěšnými lidmi, třeba svým strýcem a i díky setkání s majitelem jedné šumperské strojírenské společnosti mám v životě srovnané hodnoty a priority.
Chtěl bych dodat, že já budu maturovat až za rok, ale jsem rád, že jsem si vybral obor podnikání. I já pracuji na tom, abych jednou byl manažerem, lídrem a chci vybudovat skvělou firmu. Také si všímám úspěšných lidí, snažím se vnímat jejich životní příběh. Velice obdivuji například pana učitele ing. Pechance, který svým stylem výuky dokáže rozdmýchat zápal pro věc a předává nám kompetence, které já uplatním ve svém budoucím podnikání. Učí poutavou, interaktivní formou.
Jdu na báňskou, nejdřív sem do Šumperka, přitakává Matěj, a chtěl bych po bakalářských zkouškách pokračovat v Ostravě a získat vzdělání k plánování podniku, k plánování hospodářství a taky je mým snem vybudovat vlastní firmu.
Co rodiče? Berou vás?
Jasně. Na tom se shodneme snad všichni tři. Rodina naše ambice podporuje a taky škola, učitelé mají velký podíl na tom, že máme svou laťku tak vysoko, tvrdí Matěj.
Je fajn, říká Roman, že s většinou z učitelů se dají rozebírat jakákoliv témata, nebojí se s námi diskutovat o politice, historii, směřovat nás. Neříkají nám, jsi mladý, nic nevíš, mlč. Fakt nás podporují.
Já sám si myslím, že Střední škola řemesel je ve svém přístupu k žákům a k výuce velice progresivní, iniciativní vedení se nebojí experimentovat a je otevřeno názorům studentů, na které bere ohled. Je to krásný příklad toho, že i učňovská škola může mnoho nabídnout a není třeba se na ni dívat skrz prsty.
A ještě připomínám, že je fakt dobré, že je ve škole žákovský parlament, který je funkční platformou, místem, kde vznikají a uskutečňují se nápady. Naším hnacím motorem je koordinátorka parlamentu paní Zuzka Stonová. Je nesmírně vstřícná a obětavá, na tom se shodneme všichni. Mluví s námi jako rovná s rovnými, ale přitom neztrácí náš respekt a vážně ji obdivujeme za všechno, co zvládá.
Takže, a nemluvím jen za sebe a za členy žákovského parlamentu, kdo chce, kdo na sobě maká, tomu vždycky učitelé, škola pomohou, popostrčí dopředu. Aktivity si vytvoříme sami, ale je dobré, že vedení školy se svými zkušenostmi nás dovede nasměrovat tak, aby naše cesta dopředu byl přímější.
Díky za všechny příležitosti.
