Patří k nejlepším tuzemským autorům v oblasti záhad, ale například i literatury faktu a popularizace vědy. Jan Antonín Novák napsal více než dvacet knih a další o záhadách našich hradů a zámků se právě chystá do tisku. Jeho články najdeme v nejznámějších tuzemských tištěných i internetových médiích, znají ho i čtenáři sci-fi. Jeho práce je charakteristická tím, že na rozdíl od velké části „záhadologů“ neuvádí nekriticky všemožné přejaté a nepodložené informace, ale naopak pracuje pečlivě s prameny, hledá paralely a širší souvislosti.

Naší rejdakci poskytl Jan A. Novák rozhovor, v němž jsme se jej jako rodilého Pražana ptali i na to, jaká záhadná místa zná na Moravě.

Pane Nováku, tématům na pomezí techniky, historie, vědy a záhad se věnujete tři desítky let. Psal jste jak o evropsky či světově známých fenoménech, tak o regionálních zajímavostech a záhadách. Je mezi nimi více spojitostí nebo rozdílů?

Řekl bych, že mají víc společného. Naše země je malá a po většinu své historie byla součástí větších státních celků, takže přinejmenším záhady týkající se mýtů, minulosti a podobně jsou často podobné nebo shodné jako jinde.

Spisovatel a badatel Jan A. Novák

Lze vidět mezi záhadnými jevy a místy v tuzemsku a zahraničí vidět paralely?

Určitě, některé fenomény tohoto druhu jsou dokonce společné nebo velmi blízké. Bez hlubšího pátrání mne napadají třeba menhiry, keltské artefakty, pověsti o různých přízracích, pokladech a podobné typické prvky, které se vyskytují v různých kulturách a v různých mytologiích. Určitě by se toho společného našlo i více. 

Existují paralely mezi českou a moravskou regionální mytologií a mytologií jiných kultur?

Myslím, že je naopak rozdíl mezi moravskou a českou mytologií, protože, podobně jako je tomu u lidových písní, vycházejí z odlišných kořenů, takže tu jsou i odlišné spojitosti s jinými kulturami. Existuje názor, že Morava má díky byzantským kněžím, Cyrilovi a Metodějovi a díky Velké Moravě kořeny spíše v Byzanci, Řecku a na Balkáně, zatímco Čechy jsou spojeny více s Německem a Itálií. Některé prvky tedy mohou být společné, ale jsou tu patrné významné rozdíly a specifika.

Máte nějaká oblíbená záhadná místa na Moravě?

Ano, na Moravě jsou úžasná a naprosto jedinečná místa! Například Hranická propast, jejíž dno se doposud nepodařilo najít ani robotům a i podle doposud změřené hloubky jde o nejhlubší zatopenou propast na světě. Nebo nálezy v jeskyni Býčí skála, to je také skutečný světový unikát, jehož interpretací už vědci předložili celou řadu. Našla by se ale rozhodně i další zajímavá místa.

Vy sám jste potápěčem, v Hranické propasti jste se také někdy potápěl?

Byl jsem tam, ale pod vodou nikoliv.

Před lety jste v knize Po stopách černé bohyně hovořil o kultuře lovců mamutů pod Pálavskými vrchy jako o fenoménu, který předběhl svou dobu. Zjistil jste o ní od doby napsání knihy ještě něco nového?

Pokud vím, tak tam neprobíhají žádné další velké výzkumy, takže ani o ničem výrazně novém nevím. Myslím, že jsou jen nějaké drobnější upřesnění týkající se samotné věstonické venuše. Tehdejší tamní kultura byla opravdu velice zajímavým jevem!

Psal jste také o legendě o Měsíčních lidech na Vysoké Roudné u Šternberka. Vaše zdroje byly z německých pověstí? Myslíte, že ty pověsti mohou mít starší jádro?

Těch zdrojů bylo víc, pravdou ale je, že v německých pověstech a pramenech se národy záhadných lidiček objevují poměrně často i v souvislosti s jinými místy. Nějaká obecnější souvislost tu tedy možná opravdu je.

Na Moravě, případně ve Slezsku, se malí tvorové, různí „lidičkové“, vyskytují ve více pověstech. Kromě Měsíčních lidí jsou tu například i Venušini lidičkové neboli Venusleute. Z Lužice jsou zase známí takzvaní lutkové. Existují obdobné pověsti v Čechách?

V Čechách se sice v pověstech vyskytují obecně známí trpaslíci, permoníci a podobní malí tvorové, ale o žádné pověsti podobné Venušinu lidu nebo Měsíčním lidem nevím. Takové pověsti jsou ovšem známy z prostředí Německa.

• V našich končinách je poměrně častý výskyt přírodních útvarů, které svým vzhledem a tvarem svádí k pocitu, že byly využívány ke kultovním účelům. Mám na mysli třeba Oltářní kámen nedaleko Roudné nebo Čertův stůl nedaleko Radhoště. Domníváte se, že naši předkové takové přírodní útvary opravdu využívali k nějakým kultovním účelům?

Určitě. Některé uctívali, jiných se báli, respektive báli se těch, kteří tam prováděli své obřady, jak o tom svědčí i místní názvy. Zajímavé jsou z tohoto hlediska i skalní mísy, z nichž některé se nejspíš ke kultovním účelům používaly.

Narazil jste někdy na nějaký tajemný jev nebo zajímavou pověst ve spojitosti s Olomoucí?

Z Olomouce znám zajímavé pověsti a vyprávění o tamním podzemí. Nedávno jsme se v Olomouci taky ubytovali a vyráželi na výpravy za zajímavostmi po širším okolí, hlavně do Hranic k Hranické propasti a do Zbrašovských aragonitových jeskyní, na hrady Helfštýn a Bouzov a na další podobná zajímavá místa.

Když vám někdo vypráví o osobním zážitku s nadpřirozenými jevy, například s duchy, jste ochoten mu věřit, nebo to považujete za omyl, halucinace či výmysl?

Záleží na tom, kdo to vypráví a za jakých okolností. Věřím, že část těch vyprávění je pravdivá a žádné racionální vysvětlení nemá. Osobně jsem měl pár divných zvláštních zážitků, které se ale dají vysvětlit různě. Většinou jsem si je hned poté alespoň zapsal, abych na ně nezapomněl.

Tajemství našich hradů a zámků - nejnovější kniha, která se objeví na pultech pravděpodobně v červnu. Autor v ní píše i o Bouzově či Helfštýně. 

Měsíční lidé

"Podle pověsti měli v dávných dobách na temeno Vysoké Roudné z oblohy sestoupit záhadní Měsíční lidé, aby na zemi přinesli své vědomosti a kulturu. V hoře si vybudovali podzemní město a odtud vyráželi na své mise po okolí. O co jim přesně šlo, nevíme, třeba je zajímala železná ruda a další kovy, které se tu v minulosti opravdu těžily, ale možná to bylo něco úplně jiného.

Uměli dokonce vstupovat do lidských snů a podvědomí, dnes bychom asi řekli, že měli mimosmyslové schopnosti. Vybraným lidem tak předávali instrukce a rady, které jim potom pomáhaly k lepšímu životu. Své sídlo na Vysoké Roudné však opouštěli pouze za svitu ubývajícího Měsíce, protože jejich těla byla příliš jemná a křehká, než aby snesla sluneční světlo.

Podivný je i konec celé pověsti. Nad horou se za strašlivého burácení objevil obrovský temně rudý mrak, oslepující blesky ozářily krajinu a podzemní město Měsíčních lidí zmizelo. Zůstaly jen kameny na vrcholu kopce, za nimiž se prý kdysi ukrývaly vstupy do tajuplného podzemí..."  

(úryvek z knihy Jana A. Nováka Hory a kopce opředené tajemstvím, Praha, 2013)

Hranická propast patří k oblíbeným moravským lokalitám spisovatele Jana A. Nováka | Foto: Irena Stangierska | Zdroj: FB stránka Hranická propast - ZO ČSS 7-02 Hranický kras