Téma čarodějnictví dlouhodobě zajímá PhDr. Jaroslava Čechuru, který v knize Kronika jednoho šílenství – čarodějnice na severní Moravě v 17. století (2023) psal o ženách a mužích, odsouzených za domnělé spolčení s ďáblem. Po badatelském výzkumu v archivech Čech, Moravy, Slezska, Rakouska, Polska a Lichtenštejnska napsal další „čarodějnickou“ publikaci Heinrich Franz Boblig: Temná postava čarodějnických procesů.
V pěti částech a celkově v šestnácti kapitolách autor nejprve nahlíží na Bobligův měnící se mediální obraz a posléze informuje o šlechtickém původu rodáka z města Cukmantl (nyní Zlaté Hory), jeho studiu na univerzitě ve Vídni (dosáhl kandidatury soudobého práva, nikoliv doktorátu) i právnické kariéře v období před příchodem do Velkých Losin, Šumperku a Mohelnice. Návazně rozebírá mikrosvět velkolosinského a šumperského panství, vzájemné úřední a soukromé vazby jedinců různých společenských vrstev v rámci těchto správních celků i mimo jejich prostor. Důkladně analyzuje souvislosti, které k procesům vedly a poskytuje exkurz do reálií tortury (mučení) a možností jejího používání při výslechu obviněných.
Boblig o své vůli nemohl pravomocně rozhodovat
Bobliga jako inkvizitora neobhajuje, vědom si složitosti doby, ve které tento muž žil a tehdejších zvyklostí, nám nyní nepochopitelných. Bobliga jako člověka věcně posuzuje a dokazuje, že na procesech se sice obohatil, avšak na základě řádně uzavřených smluv - nikoliv na úkor popravených delikventů. Potvrzuje Bobligovu neústupnost vůči vrchnostem (hraběnka Anna Sibylla de Galle a její následovník Maxmilián František ze Žerotína na Velkých Losinách, popř. Karel Eusebius z Lichtenštejna a jeho syn Jan Adam jako vlastníci panství Ruda, pod které Šumperk formálně spadal), církevnímu hodnostáři (olomoucký biskup Karel z Lichtenštejna) i úředníkům Apelačního soudu v Praze, pokud nesouhlasili s jeho záměry. Ozřejmuje fakt, že dle tehdejších zákonů Boblig o své vůli nemohl pravomocně rozhodovat – každý rozsudek musel být schválen majitelem panství a přezkoumán i potvrzen vyšším stupněm soudní instance (Apelační soud v Praze). Autor oceňuje Bobligovy organizační schopnosti, vždyť cestoval v době, kdy to bylo možné chůzí, jízdou na koni popř. vozem taženým koňmi a proto oprávněně zdůrazňuje jeho (již na počátku procesů poměrně pokročilý a postupně se zvyšující) věk i zdravotní komplikace, které nebránily inkvizitorově přítomnosti v soudních tribunálech konaných ve vzdálených místech.
Boblig z Edelstadtu temnou postavou byl
Autor obsáhle líčí průběh jednotlivých procesů a vytříbeně porovnává zjištěné jinakosti se zažitým vnímáním, ovlivněném Vávrovým filmem, jehož děj především zkresluje rozsah časového intervalu Bobligova působení ve Velkých Losinách (1678 – 1692) a v Šumperku (1679 – 1692). Dále vyvrací tradované – Boblig nevlastnil dům a krčmu v Olomouci, při výsleších a mučení šumperského děkana Kryštofa Aloise Lautnera na Mírově i v Mohelnici byl málokdy přítomen a pokud ano, tak jako člen inkvizičního tribunálu, nikoliv jeho předsedající (ve Vávrově filmu jde o další rozpory s fakty), nejednalo se o člověka s nízkou inteligencí ani psychicky narušeného fanatika či hrabivce, vždyť např. šumperský měšťan Caspar Sattler před popravou učinil majetkovou závěť ve prospěch svých synů a Marina Schuchin jinak Franckin z Vernířovic, jejíž krádež hostie v kostele v Sobotíně procesy „spustila“, byla bylinkářka nikoliv žebračka.
Publikace také obsahuje černobílou obrazovou přílohu, poznámkový aparát, seznam archivních fondů a itinerář Bobligových cest. Soupisy dokazují značnou badatelskou erudici a disciplínu PhDr. Jaroslava Čechury, který touto monografií rozhodně odpovídá na důležité otázky ohledně „výkonného“ inkvizitora a zároveň nepochybuje, že Heinrich Franz Boblig z Edelstadtu byl temnou postavou.
PhDr. Jaroslav Čechura: Heinrich Franz Boblig – temná postava čarodějnických procesů, ISBN: 978-80-267-3036-1, 248 str., 1. vyd., Nakladatelství Vyšehrad – Praha, rok 2024.
