Že je profesionál každým coulem dal najevo Nohavica hned v prvním okamžiku koncertu, když přišel na jeviště přesně v avizovaném čase 20:00. Hrál písně notoricky známé a zpěvné, hrál vážnější kusy, při kterých publikum nesmělo tleskat, zahrál jazzovou skladbu, uhrančivé písně, veselé taškařice, rozdával legraci. Během dvou hodin se představil jako výtečný hráč na flétnu, basu, housle a samozřejmě kytaru a heligonku. 

Jeho spoluhráči bavili publikum vkusnými groteskními etudami i virtuozními instrumentálními výkony, které braly dech. Například šílený kousek bubeníka Pavla Plánky, který se točil po vlastní ose i s obřím bubnem nejméně půl minuty. Jeho spolupráč Robert Kuśmierski pak předvedl famózní sólo na harmoniku. 

Václav Havel nesmočil ani nohavicu

Recitál zahrnoval pestrobarevný playlist. Zaznělo několik nových nebo málo známých písní, například ta o dívkách žijících ve městech a obcích na Šumpersku. Nebo milostná hokejová balada, při které kulturák málem vybouchl smíchy. Když už jsme u hokeje, tak nelze nezmínit bruslení po tenkém ledě, kterého se Nohavica dopouštěl při svých častých proslovech o pravdách tohoto světa. Několikrát se otřel i o politiku, například když si rýpnul do Václava Havla, že při povodních v roce 1997 přiletěl ve vrtulníku podívat se na náš zatopený kraj, aniž by přistál a smočil „nohavicu“. Nebo když v jedné písni rým končící na slovo označující vulgárně dámské přirození místo toho nahradil slovem „Pirátka“. Publikum obě tyto narážky přijalo nadšeným potleskem. To je totiž to, co Nohavica umí jako málokdo. Hned na začátku si omotá publikum kolem prstu a pak už může zpívat a říkat cokoliv a vždy sklidí z hlediště obdiv a uznání.

Koncert Jaromíra Nohavici v Šumperku byl v každém případě parádní zážitek po stránce vizuální, zvukové, muzikanstké i z hlediska kvality repertoáru.