Autor poutavé knihy Helmut Kopetzky se narodil v roce 1940 v Šumperku. V pěti letech byl odsunut spolu s matkou a prarodiči do rozbombardované Fuldy. Po střední škole nastoupil jako stážista v lokálních novinách a postupně se vypracoval na jednoho z nejoriginálnějších rozhlasových tvůrců.
V sedmdesátých letech režíroval řadu pořadů pro děti a mládež, mimo jiné pro televizi ZDF. V rozhlase natočil více než stovku celovečerních projektů a seriálů na témata obou světových válek, současnosti i historie Sovětského svazu a Ruska, dění v Jižní Americe či na Středním východě. V řadě zemí světa také vzdělával budoucí rozhlasové tvůrce.
Helmuta zná doslova celý svět
„Helmuta jsem pravidelně potkávala v Berlíně. Jezdím tam na každoroční rozhlasový a televizní festival. Zná ho doslova celý svět, protože patří ke generaci, kdy byla rozhlasová tvorba na výsluní zájmu," říká o něm prorektorka Univerzity Palackého v Olomouci docentka Andrea Hanáčková, která se jeho tvorbě věnovala i ve své diplomové práci.
České vydání jeho autobiografie je úzce spjato se šumperským gymnáziem. Iniciátorkou i překladatelkou v jedné osobě je tamní profesorka angličtiny a němčiny Bohumila Fatzinek Kučerová. Zaujal ji Kopetzkeho nový pohled na česko-německé vztahy. O druhé světové válce, Sudetech, odsunu již byla napsána celá řada knih. Nicméně Kopetzkeho kniha na problematiku nahlíží ze zcela nového úhlu. Je to velmi otevřená, intimní autobiografie popisující komplikované rodinné vztahy mezi předválečnými, válečnými a poválečnými generacemi. A také složitou cestu k porozumění a smíření.
Železná matka
Kniha má dvě části a nadvakrát i vznikla. V té první se Helmut Kopetzky vrací ke svým kořenům v tehdy ryze německém Šumperku. Popisuje válku, odsun a strasti v nové vlasti, v nichž hlavní roli hraje komplikovaný vztah „železné matky“ – dvojnásobné válečné vdovy – a syna, který se snaží vymanit z jejího stínu i stínu války a buduje kariéru úspěšného rozhlasového tvůrce.
Druhou část odstartuje e-mail, který Helmut obdrží v novém tisíciletí ze svého rodného domu. Navázání kontaktu s novými obyvateli budovy otevírá zcela novou kapitolu jeho života.
Vydání knihy se ujal ředitel festivalu Svět knihy Radovan Auer. „Léta se zajímám o historii Šumperka. Helmut se na to všechno dívá z úplně jiného úhlu, než na jaký jsme zvyklí. Svůj příběh navíc podává velmi specifickou, ale čtivou formou, v níž nezapře své kořeny rozhlasáka. Kniha je velkou výzvou pro smíření mezi lidmi, národy i generacemi, pro vzájemné pochopení. Pokud se na konci ubráníte dojetí, jste cynici,“ míní Auer.
Kniha již je kompletně přeložená, prošla redakčními úpravami, dokonce je už vytvořena obálka. Křest knihy proběhne na konci května v Praze na Světě knihy, o pár dní později i v šumperské knihovně.
Tisk je financován prostřednictvím platformy Pointa. Lidé si mohou knihu za zvýhodněnou cenu předplatit, a to i se zajímavými bonusy, a tím pokrýt náklady na výrobu. Potřebnou částku je třeba vybrat do 8.března.
Zájemci o knihu najdou veškeré potřebné informace ZDE.
UKÁZKA Z KNIHY
ROPA
Rakouská korunní země Halič se ve druhé polovině 19. a na začátku 20. století těší pověsti východoevropského Texasu. Jeden člen vážené šumperské rodiny Guttmannovy vlastní jižně od Lembergu (dnešního Lvova) několik těžebních věží. Vzhledem k nadměrné nabídce ropy se ovšem tento majitel ropných vrtů zadluží a přenechá správu zmenšujícího se výnosu šumperskému továrníkovi Gustavu Oberleithnerovi.
Tento nesmírně zámožný průmyslový magnát je nekorunovaným králem města i regionu – a zároveň mecenášem místních umělců, čestným členem nejrůznějších spolků a organizací a nějakou dobu také starostou vzkvétajícího města, v době porodních bolestí vznikajícího Československa v letech 1918/19 dokonce náměstkem ministra vnitra krátce existujícího fantazijního státního útvaru nazvaného Německé Rakousko.
A mimoto taky pronajímatelem obchodních prostor „Kopetzky / klobouky kožichy čepice“.
Před společnou cestou do Lemberga, kde měli zpečetit svůj obchod, umírá dvaasedmdesátiletý Mayer Guttmann na šumperském nádraží na infarkt.
Nyní přebírá Oberleithner kromě kvetoucího textilnictví taky obchod s ropou. Jen tak mimochodem, jako svůj koníček, si nechal na okraji města postavit ropnou rafinerii. Cisternové vozy přivážejí ropu do jeho továrny na úpatí Jeseníků ze stokilometrových vzdáleností.
Firma prosperuje, neboť první světová válka za sebou zanechala hlad po surovinách. V roce 1939 přechází moravská ropná rafinerie do vlastnictví říšskoněmeckého válečného koncernu IG FARBEN.
