Po tříleté covidové pauze chystáš na konec prosince festival Mezi svátky. Je s tím víc starostí, nebo radosti?
Jasně že je to hlavně radost. Ale asi bych to nenazýval úplně festival - řekněme spíše hudební vánoční večírek. Poprvé jsme „Mezi svátky" pořádali před deseti lety a vznikla z toho tradice. Hodně lidí, co už žijí mimo náš okres, se na vánoční svátky vrací do Šumperka za rodinami, a tak máme možnost se potkat s přáteli, se kterými se celý rok nevidíme. Je to hudební akce, ale zároveň setkávání přátel.
Bude akce stejná, jako bývala před covidem, nebo se bude formát festivalu v něčem zásadním lišit?
Rád bych tuto událost zachoval ve stejném duchu, občas její program spojíme třeba s křtem nové desky, popřípadě výročím nebo něčím výjimečným. Ale v zásadě pojedeme na stejné vlně jako před covidem. Hlavně jsem rád, že jsme se nakonec domluvili s majitelem H-clubu, už to bylo nahnuté, že akce nebude, ale nakonec vše dobře dopadlo a tímto Háčku děkuji, že je možné v Šumperku dělat akce tohoto typu.
Na co všechno se mohou návštěvníci letos těšit?
Vždycky jsme zvali minimálně jednu přespolní kapelu, ale letos se obsazení bude skládat z místních „rockstár“. Všechny čtyři kapely máme zkušebny vedle sebe a u cigárka před zkušebnou se nahodilo, že bychom mohli letos na „Mezi svátky“ zahrát společně. Tak jsem si řekl, proč ne. První vystoupí kapela Palpitate, která se skládá z bývalých muzikantů Shockwave, Madgod a Freakvencies. Takže to rozjedem pěkně zostra!
Následovat budeme my s Dying Passion. Představíme především naši novinku Skylor, deska má už sice deset měsíců, ale zatím ji stále vnímám jako novinku. Samozřejmě dojde i na staré songy.
Potom zůstane pánské obsazení Dying Passion dál na pódiu, připojí se druhá kytara Martina Spacoshe a za mikrofonem Jan Insomnic vystřídá Zuzku. Řeč je o mé druhé kapele Elbe, se kterou máme vydaná dvě alba Sudety a Eschatology.
O závěr večera se pak postará Kabaret doktora Caligáriho, který jistě představí své aktuální dílo „Půlnoční pacient“, ale určitě dojde i na staré hity jako Frankie dlouhán, Náš svět a jiné.
"Dvě kapely je maximum, co dokážu zvládat"
V programu večera zahrají hned tři kapely, ve kterých účinkuješ. Jaké to je hrát ve třech kapelách a ještě k tomu celou akci pořádat?
Samozřejmě, hrát na jedné akci ve více kapelách a ještě to celé organizovat, je docela na bednu. Ale asi jsem si tak nějak zvykl to vypětí zvládat a vlastně mě to i baví. Ale opravím tě, budu hrát jen ve dvou formacích - Dying Passion a Elbe. V Kabaretu už nějakou dobu neúčinkuji. Nahrál jsem s nimi první dvě alba Vzkříšení a Hry pro Marii. Bylo mě to moc líto, ale už to časově nešlo skloubit a nechtěl jsem kapelu nějak omezovat. Myslím, že si kluci našli výbornou náhradu a stále jim to skvěle šlape. Takže dvě kapely je maximum, co dokážu zvládat.
Z muzikantského hlediska to pro tebe není problém se během večera dvakrát přeorientovat na jinou tvorbu, styl, repertoár?
Tohle mi problém vůbec nedělá, vždyť vlastně jenom v Dying Passion kloubíme několik žánrů do sebe. A myslím, že Elbe a Dying Passion jsou hodně propojené nejen obsazením, ale i celkovým vnímáním hudby jako takové. Navíc druhý kytarista z Elbe Martin Spacosh se v zásadě taky na tvorbě DP podílí, ať už nahráváním, mícháním celých desek či remixováním songů.
Navíc mě ta hodina hraní vždy rychle uteče, takže mě to vlastně těší, že můžu ještě pokračovat s dalším vystoupením.
S tvojí úspěšnou kapelou Dying Passion jste letos vydali nové album Skylor. Jak nahrávku s odstupem měsíců hodnotíš a jaký ohlas měla u fanoušků?
Já osobně jsem s deskou Skylor nadmíru spokojen. Zejména mě baví to vesmírné téma, které mi umožnilo zabývat se mimo jiné různými vesmírnými kytarovými efekty a krabičkami a využít jejich potenciál. Deska samozřejmě zní dobře i proto, že jsme ji svěřili těm správným lidem. Bicí jsme natáčeli u Lukáše Martínka ve Svárově, mimo nás tu natáčel třeba i Karel Gott. Všechny ostatní nástroje včetně zpěvů jsme nahrávali u Dušana Mikulce v šumperském studiu Black Chambers. Jak už jsem zmínil, celou desku míchal kolega z kapely Elbe Martin Spacosh a mastering jsme svěřili dánskému mistrovi zvuku Jacobovi Hansenovi. O celý design se opět postaral náš dvorní grafik Petr Phob Štefek a myslím, že tohle skloubení všech osobností dělá desku krásnou.
Fanoušci reagují velice hezky, píšou nám maily nebo do zpráv na sociálních sítích a je vždycky dobré vědět, že i když děláme hudbu hlavně pro sebe, tak těší i někoho jiného.
Moc děkuji za rozhovor a těším se na vás na všechny 27. prosince v šumperském Háčku.
