Nová výstava v Hollarově galerii šumperského muzea má název Neverending story a potrvá do 3. dubna. Hlavním vyjadřovacím jazykem Anny Boček Ronovské je kresba, nicméně výsledky svého tvůrčího procesu interpretuje rovněž prostřednictvím grafiky či performancí.  

„Kresba je činností, která je pro mě životní potřeba a má vyživovací i meditativní účinky. Pozorování světa se tím tříbí a citlivost percepce se zvyšuje. Percepce a schopnost otevřeného vnímání reality je asi jedna z mála věcí, která nás dokáže obohatit dlouhodobě a má smysl. Jak ovšem tyto zážitky a zkušenosti sdílet? To je asi jeden z klíčových faktorů, kterými se člověk v tvorbě zabývá. Nejen poznatelnost světa v jejím epistemologickém smyslu, ale i problém předání ostatním a jeho transformace v jakoukoliv formu samozřejmě proces deformuje, ale zároveň obohacuje. Vybrané médium je pak rozhodující pro výslednou podobu díla. Odvěký osvědčený model mozek–ruka jako nejkratší a nejrychlejší cesta je ovšem možno obohatit o zapojení stroje, třeba fotoaparátu, počítače a jiných médií,“ uvedla Anna Boček Ronovská.

Nekonečné plátno

Šumperské muzeum představuje její umělecké práce z posledních let. Především nejnovější projekt, v němž formát vyjadřuje nekonečné plátno displeje mobilu, umožňující „scrollovat“ printscreeny donekonečna nahoru i dolů. Autorka tak vytváří deníkový záznam, který může pokračovat neomezeně dál, jako linie obyčejných událostí a věcí.

Ve své tvorbě zkoumá také možnosti integrace těla, hlasu i výtvarného projevu. Věnuje se propojování výtvarné edukace s jinými, například technickými obory a nevyhýbá se ani otázce mateřství či situaci ženy v různých rolích a obdobích života.