ZPRAVODAJSTVÍ

Tomáš Staněk: „Stačí jedna špatná myšlenka a jste rychle dole.“ROZHOVOR

17. ledna 2017, 13:00, Hana Písková
Tomáš Staněk: „Stačí jedna špatná myšlenka a jste rychle dole.“ Šumperk - Na sklonku loňského roku mi poslal jeden známý video, ve kterém kluk ze Šumperka chodí na dlouhém popruhu napnutém ve velké výšce mezi dvěma skalními věžemi, s doporučením, že by to mohl být zajímavý člověk pro rozhovor. A měl pravdu. Tomu popruhu, jak asi víte, se říká slackline, pokud po něm chodíte ve velkých výškách, začnete mu říkat highline, obecně mezi lidmi, kteří tomuto sportu propadli, se mluví prostě o lajně. Tomáš Staněk, se kterým jsem se potkala v pátek večer v jedné ze šumperských kaváren, může na někoho působit trochu jako blázen. Když jste ale ochotni ho pozorně poslouchat, musíte mu tak trochu závidět. Nejde vlastně ani tak o to, co dělá, ale o to, k jakému myšlení a životním postojům si už ve svých dvaadvaceti letech došel.

 Kdy jste se s takzvanou lajnou poprvé potkal?
Ještě když jsem byl na základce. Šel jsem si lézt na umělou stěnu a horolezci ji tam měli nataženou mezi sloupy. Tenkrát jsem si řekl, že je to blbost, že už na to nikdy nestoupnu, protože to nejde přejít.

Kdy jste změnil názor?
Jezdil jsem na kole a dostal se na mistrovství Evropy a tam se zase objevila lajna mezi stromy. Měl jsem dost času si slackkline vyzkoušet a viděl jsem tam lidi, co to na lajně uměli. Moc se mi to líbilo a rozhodl jsem se, že se to chci naučit. Po příjezdu domů, jsem si pořídil svoji první lajnu. Nakonec se mi podařilo na kole vyhrát i mistrovství světa. Došlo mi, že už se v tom sportu nemám kam posunout. Kolo šlo bokem a vyhrála lajna a později k tomu ještě přibyl paragliding.

Kolo je široký pojem. V jaké disciplíně jste vyhrál mistrovství světa?
Jezdil jsem MTBO závodně šest let v české reprezentaci. Už jsem cítil, že se tam nemám kam pustit dál a přestalo mě to bavit.

Když se člověk dívá na video, na kterém chodíte na vysoké lajně mezi skalami, říká si, jestli musíte opravdu vylézt na jednu skálu, pak slézt dolů a znovu na druhou, než ještě vůbec začnete po lajně chodit. Je to tak?
V podstatě ano. Vylezu na jednu věž, tam udělám kotvení, shodím tu lajnu dolů, vylezu na druhou věž, zase si shodím nějaké pomocné lano dolů, dole se to spojí a přetáhne se to na druhou věž, napne se to. V týmu je to samozřejmě jednodušší, ale já zatím nechodím nějaké velké věci. Ve vysokých horách je ideální být alespoň ve dvoučlenném, ideálně čtyřčlenném týmu.

Posunout se od chození po lajně v parku třeba jen pár centimetrů nad zemí k přecházení lajny ve velkých výškách mezi skalami, to chce asi velkou sebejistotu a mentální trénink. Mám pravdu?
Člověk se u toho hrozně rozvíjí jak po fyzické, tak po mentální stránce. Je to nejrychlejší cesta, jak naučit mozek fungovat v přítomnosti a neřešit minulost ani budoucnost. Na lajně nemůžete myslet na to, že za chvíli spadnete, protože stačí jedna špatná myšlenka a jste rychle dole. Naučíte se takovou pohodovou koncentraci, v určitých chvílích vypínáte hlavu a necháte tělo, ať si to užívá.

Takže je to vlastně i meditace?
Je to v podstatě meditace. Na lajně musí člověk strávit minimálně několik minut sám se sebou a to je hrozně těžké. Díky tréninku i lidem z komunity, která se kolem slackline sdružuje, se setkávám se zajímavými myšlenkami, které potom proměňuji na realitu toho, jak žiju. Potom se začínají dít zajímavé věci.

I když pomineme chození ve velkých výškách, předpokládám, že i balancování v parku nad trávníkem může dát člověku slušnou fyzičku.
Ten sport je úžasně zdravý. Člověk chodí bosky, krásně si promasíruje nohy, zpevní záda, ramena, zpevní úplně všechno na těle a ještě k tomu je to zábava. Vím, že to v poslední době hodně zajímá i fyzioterapeuty. Znám fyzioterapeutku a zároveň slacklinerku, která si těch pozitivních vlivů všímá a pracuje s nimi. Dokonce už psala i diplomku na toto téma.

Jaké máte plány?
Já mám teď některé věci jasně dané. Letos mě čeká bakalářská státnice, k tomu pracuji pro jednu společnost jako projektový manažer, takže teď právě na chození po lajně není čas, ale chystám nějaké projekty, uvidíme, co vyjde. Po státnicích bych se chtěl vydat do Gruzie a na podzim bych se chtěl v rámci studia na vysoké škole rozjet někam do jihovýchodní Asie, láká mě Srí Lanka nebo Vietnam. Lajnu a padák si samozřejmě vezmu s sebou.


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.

Datum: 18.1.2017 09:08
Titulek: Video
Autor: Jan Barančík
22
Zde je výše zmíněné video, které jsme se s Tomášem točili na slovenském Súlově ;)
https://www.youtube.com/watch?v=Nbo9rQSHKzM
Reagovat

NA KONCERT ZADARMO


Hrajte s REJEM o pět vstupenek na společný koncert kapel UDG, O5 a RADEČEK a písničkáře POKÁČE, který se uskuteční v pátek 1. prosince v zábřežském kulturáku. Stačí, když pošlete správnou odpověď na soutěžní otázku a budete mít špetku štěstí při losování. Příští týden zveřejníme jména pěti šťastlivců, kteří půjdou na koncert zadarmo.

Soutěžní otázka:

Jak se jmenuje společné turné UDG, O5 a Radeček a Pokáče?

A) Kamarádi tour
B) Rivalové tour
C) Parťáci na turné

Odpovědi posílejte do čtvrtka jako SMS ve tvaru ODPOVĚĎ, JMÉNO, BYDLIŠTĚ na číslo 605 854 541. (Cena jedné SMS odpovídá standardní textové zprávě dle ceníku vašeho tarifu.)

VYHODNOCENÍ

Vstupenku na nový film MILADA, který promítá kino OKO v Šumperku 27. listopadu, vyhráli Šárka Siblová ze Šumperka, Vilma Sadilová z Libiny a Renda Šmíd z Kolšova.
Blahopřejeme! Výhra na vás čeká v pokladně kina.