ZPRÁVY

Petr Konupčík: „Zásluhy Ludvíka Vaculíka jsou veliké.“ROZHOVOR

15. července 2015, 11:00, Hana Písková
Petr Konupčík: „Zásluhy Ludvíka Vaculíka jsou veliké.“ Šumperk - Zpráva o úmrtí dvou velkých osobností zasáhla v červnu mnohé čtenáře a příznivce komiksu. Obě tyto osobnosti měly silný vztah k městu Šumperk. Spisovatel a novinář Ludvík Vaculík navštívil naše město několikrát a své zážitky dokonce vypsal v rubrice Poslední slovo v Lidových novinách (jeho kopii uveřejňuje Týden na severu na straně 10). Král komiksů Kája Saudek měl v Šumperku přátele, kteří se nebáli k jeho dílu hlásit i v době, kdy měl zákaz činnosti, a mnozí Šumperané ani netuší, že své kresby věnoval Vile Doris nebo šumperským majálesům.

Ve dvou prázdninových rozhovorech na oba výjimečné lidi vzpomíná Petr Konupčík, který s nimi v rámci několika kulturních projektů rád spolupracoval. Rozhovor tohoto týdne je věnován Ludvíku Vaculíkovi, v příštím týdnu budeme vzpomínat na Káju Saudka a zveřejníme i jeho kresby, které Šumperku věnoval. 

Ludvík Vaculík navštívil Šumperk víckrát. Kdy to bylo poprvé?
Poprvé jsme se setkali v roce 1996. Tenkrát přijel do Šumperka na výstavu své ženy nazvanou Drahý pane Kolář... Madla Vaculíková napsala stejnojmennou knihu a přijela s Vladimírem Karfíkem, tehdejším šéfredaktorem Literárních novin. Pamatuji si, že jsme tenkrát naše hosty zavezli do velkolosinské ruční papírny a oni z toho byli unešeni. Vznikla myšlenka, že bychom Ludvíka Vaculíka rádi pozvali, a on řekl, že nebude proti.

Na jaké pořady s Ludvíkem Vaculíkem v Šumperku můžeš zavzpomínat?
Moc vzpomínám na setkání nazvané Moji spolužáci, které se konalo v G Klubu i s cimbálovkou Jana Korgera. Když vcházel Ludvík Vaculík do dveří, cimbálovka začala hrát a on začal bezprostředně zpívat. Celá ta beseda s ním byla potom moc hezká. V roce 2003 jsme ještě jednou pozvali Madlu Vaculíkovou s Pavlem Kosatíkem a jejich knihu rozhovorů Já jsem oves a v roce 2011 přijel Vaculík také na festival Město čte knihu.

Tam byl hlavním hostem a křtil také sbírku svých fejetonů.
Ano, tenkrát se křtila sbírka jeho fejetonů nazvaná Koza na trati. I když on říkal, že knížka se nekřtí, ale uvádí do života, křtí se děcka. Nezapomenu, jak začal v šumperském divadle zpívat a trval na tom, že mu to někdo musí vrátit. Nešlo to jinak, tehdejší ředitelka kina Oko Zdena Holubářová musela zazpívat se Zdeňkou Daňkovou, ředitelkou knihovny. On moc rád a dobře zpíval. Taky druhý den jsme ho mohli slyšet ještě v rámci pořadu Polepšené pěsničky, kde vystupoval s hudebníkem Janem Rokytou a jeho syn četl fejetony.

Vím, že se svými hosty trávíš dost času. Když si vzpomeneš na Ludvíka Vaculíka, jaký to byl podle tebe člověk?
Vzpomenu si určitě na jeho bezprostřednost. Nepotřeboval věci okecávat, mluvil jasně a přímo a vždycky mě na něm fascinoval záběr jeho znalostí. Pamatuji si, jak byl jednou rozčílený, že si přestává pamatovat. Říkal, že se znovu začal učit české básníky, aby tu paměť cvičil a začal si opakovat němčinu. Fascinovala mě taková ta jeho provokativnost. Byl neustále sám se sebou nespokojený. A taky se mi líbilo, že psal neustále na stroji, že neměl počítač ani mobil. Vždycky své texty přinesl do redakce Lidových novin a měl dohodu, že to, co napsal, otiskli bez nějakých velkých úprav.

Přestože žil většinu života v Praze, stále to byl Valach.

Ano, nepropadl takovému tomu pražáctví. Byl veselý, rád si dal slivovičku, rád si zazpíval. Myslím, že o jeho zásluhách je zbytečné mluvit.

Stejně, co podle tebe českému národu dal. Proč by ho měly číst i další generace čtenářů?

Jeho fejetony jsou bezkonkurenční. Dokázal okamžitě reagovat na spoustu věcí, nebral si servítky. Přínosné jsou i jeho romány a nemůžeme opomenout manifest Dva tisíce slov a Vaculíkovy projevy na sjezdu spisovatelů. Jeho zásluhy jsou veliké. Přiznám, že když jsme chystali cyklus Via Lucis na příští rok, chtěli jsme ho pozvat, protože by měl devadesát let. K tomu už bohužel nedojde.

Kdybys měl lidem, kteří jeho knihy neznají, doporučit jednu jedinou na prázdniny, co by si měli přečíst?

Možná Cestu na Praděd.


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Tento článek dosud nikdo neokomentoval, přidejte svůj názor.

NA DYMYTRY ZADARMO


Hrajte s REJEM o pět vstupenek na koncert skupiny DYMYTRY, která vystoupí v pátek 27. října v kulturním domě v Zábřeze. Stačí, když pošlete správnou odpověď na soutěžní otázku a budete mít špetku štěstí při losování. Příští týden zveřejníme jména pěti šťastlivců, kteří půjdou na metalový koncert zadarmo.

Soutěžní otázka:

Jaká image je typická pro členy kapely Dymytry?

A) Zahalují si tváře
B) Oblékají se do kožichů
C) Všichni nosí plnovous

Odpovědi posílejte do čtvrtka jako SMS ve tvaru ODPOVĚĎ, JMÉNO, BYDLIŠTĚ na číslo 605 854 541. (Cena jedné SMS odpovídá standardní textové zprávě dle ceníku vašeho tarifu.)


VYHODNOCENÍ

Vstupenku na festival DŽEMFEST, který se uskuteční v pátek 20. října v Domě kultury Šumperk, vyhráli Klára Hollarová ze Šumperka a Petr Horáček z Mohelnice.
Blahopřejeme! Výhra na vás čeká v pokladně DK Šumperk (po-pá, 14-18 h).