ZPRAVODAJSTVÍ

Marek Jáně: „Chtěl jsem dělat něco, co přinese druhým radost“ 

26. června 2018, 16:00, Hana Písková
Šumperk – Přesně pro taková setkání, jakého se mi dostalo v minulém týdnu, ráda píšu rozhovory s lidmi různých profesí. Marek Jáně z Bludova, čerstvý absolvent Střední školy železniční, technické a služeb v Šumperku se doposud na své povolání truhláře připravoval. Na sklonku školního roku převzal ocenění jako nejlepší žák ve svém oboru. Když jsme se sešli v jedné ze šumperských kaváren, bylo mi jasné, že mám tu čest se šťastlivcem, který vlastně už v dětském věku přišel na to, co ho neskutečně baví a co může být jeho posláním na celý život. 

 Proč jste podle vás získal v letošním školním roce ocenění jako nejlepší žák ve svém oboru? 
Ty hlavní důvody byly, že jsem reprezentoval školu na různých soutěžích, také jsem byl na dvoutýdenní stáži v Německu a průběžně jsem měl ve škole dobré výsledky. 

Jak jste přišel na to, že budete truhlářem? Máte toto řemeslo v rodině? 
Prastrýc je truhlář. Ten mě naučil základy a různé věci, které jsem pak potřeboval ve škole. Řekl bych, že asi půlku věcí, které se jiní museli učit, jsem už věděl před tím. 

Takže ve škole jste se vlastně nudil? 
Ze začátku jsem měl ten pocit, ale pak jsem zjistil, že je ještě hromada věcí, které mám šanci se naučit, šel jsem si za tím. Škola mi dala praxi, víc zkušeností a větší rozhled. 

Vybral byste si znovu tu stejnou školu? 
Vybral. Mistři, učitelé i vedení školy bylo super. Vždycky byl důvod tam jít. Mistrům a učitelům bych chtěl poděkovat za všechno, co mě naučili, a za to, co teď můžu dělat. 

Co vás od počátku táhlo k truhlařině? 
Mě zaujalo to, že jsem chtěl a mohl udělat něco, co by někomu druhému udělalo radost, navíc s dobrým pocitem a vědomím toho, že to zůstane. 

Slyšela jsem o nějakém krásném prkénku, za které jste získal cenu. Vzpomenete na své výrobky, na které jste byl pyšný? 
To prkénko, to byl vlastně takový podnos pro menu. Zpočátku jsem pomáhal prastrýci v dílně s lehčími zakázkami.  Dělal jsem třeba krmítka pro ptáky a na soustruhu svícny a další věci. V poslední době zkouším dřevěné sochy, to mě teď začíná hodně bavit.  Truhlařinu zatím ale určitě neopustím. 

Co vám dala účast v soutěžích? 
Hlavně zkušenosti a porovnání s ostatními.  Soutěživost dá té práci úplně jiný rozměr. Vidíte ostatní a snažíte se být nejlepší. 

Máte nějaké zaměření, specializaci, něco, čemu byste se v rámci truhlářství nejraději věnoval? 
Hlavně bych se chtěl vrhnout na výrobu z masivního dřeva, i když nevadí mi dělat ani s dřevotřískovými materiály. Dřevo mám ale raději. 

A už víte, kde budete pracovat? 
O prázdninách budu ještě chodit na brigádu. Ale kde budu pracovat potom, ještě nevím. Mám pár nabídek a nějaký čas na to, abych se rozhodl. 

V dlouhodobé budoucnosti byste chtěl být někde zaměstnán, nebo se vidíte spíše jako živnostník? 
Možná bych chtěl ještě zkusit pracovat v Německu. Na praxi mi tam bylo příjemně. Do budoucna bych chtěl asi dělat sám na sebe, ale zatím na to nemám prostředky. 

Někteří žáci nebo studenti jsou rádi, když mají školu za sebou. Jiní se snaží zůstat ve škole co nejdéle, mají třeba obavy z reálného života. Jak jste na tom vy? 
Na jednu stranu se těším, že se tomu, co mě baví, začnu věnovat úplně naplno. Na druhou stranu mě na chvíli přepadla taková nostalgie, najednou se mi nechtělo ještě odcházet. 

Říká se, že v Česku se úspěch neodpouští. Vy jste byl úspěšný už ve škole. Pocítil jste někdy takovéto šťouchnutí od ostatních, které třeba nebylo úplně příjemné? 
Vždycky když jsem dostal vyznamenání nebo stipendia, tak nějaké lehké šťouchnutí možná přišlo, ale my jsme měli ve třídě fakt dobrý kolektiv, bylo to spíš z legrace. 


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Tento článek dosud nikdo neokomentoval, přidejte svůj názor.